reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Začalo to na chalupě
Začalo to na chalupě Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 12
SlabéVynikající 
Napsal d.muž   
Monday, 12. September 2011

Rozchod s přítelkyní mě na pár týdnů rozhodil, ale už jsem se s tím smířil a šéf mi stále nutil, že si mám vybrat dovolenou. Tak jsem neváhal, sbalil věci a vyrazil autem do přírody. Chata a celý můj pozemek byl velmi odlehlý, a když sem jednou za týden zabloudil nějaký houbař bylo to moc. Ale já tomu byl rád. Měl jsem rád svůj klid, samotu, knížky co jsem měl v knihovničce a taky dílničku, která byla v kůlně za chatou. S bývalou přítelkyní jsme BDSM zkoušeli, ale i když si myslím, že jsme se dostali daleko, byly to jen hrátky a mně to nestačilo. Měl jsem to v sobě a nechtělo se mi jen "hrát". Pomyšlení, že je to jen "jako" mě spalovalo. Líbilo se mi, když jsem měl přítelkyni ve své moci, ale nebylo to opravdové. Pořád jsem nebyl spokojený. Mé šikovné ruce a dílna zařízená doma, i za chatou nabízeli mnoho možnosti pro realizování mé fantazie. Na hračky, které jsem vyráběl, ať už podle nějakého návodu, nebo podle své fantazie, jsem byl dostatečně hrdý.

 

Dopoledne celkem uběhlo, i při vaření oběda. Po obědě jsem si uvařil kávu, vzal svoji oblíbenou knížku a sedl do pohodlného proutěného křesla u vchodu do chaty a začal číst. A popíjet kávu. Začetl jsem se do knihy na tolik, že jsem přestal vnímat čas. Vytrhlo mě až, nějaký příchozí co šel směrem ke mně. Odložil jsem knížku na stolek, napil se kávy a zvědavě čekal, kdo se vyhoupne mezi stromy. Příchozí šel evidentně ze špatné strany, protože lesní cesta k chatě byla úplně jinde. Konečně jsem v dálce poznal mladou ženskou postavu. Blížila se ke mně, evidentně unavená. "Dobrý den, můžete mi poradit, kudy se dostanu do vesnice, vyrazila jsem na houby a trochu jsem zabloudila." Zaznělo na pozdrav, když se žena přiblížila. Byla ve sportovním, ale moc hezká něco přes třicet, štíhlá a ve předu příjemně obdařená. Její dlouhé rovné vlasy pod ramena, jí neučesaně vláli. "Do vesnice? Ale to jste si hodně zašla." Začal jsem opatrně. "Pojďte si sednout, uvařím Vám alespoň kávu, chvíli si odpočinete a pak Vás navedu, kudy do vesnice." Vesnice byla tak 8 kilometrů, ale řekl jsem si, že takovou krásku hned jen tak nepustím. "Děkuji Vám za nabídku, ale nechci Vás obtěžovat" "Ale prosím Vás, jaké obtěžování. Tady si sedněte, hned jsem u Vás. Určitě Vám vyhládlo, mám čerstvý chalupářský guláš, hned Vám přinesu." "Ale to přeci…." "Ne ne ne, nebudeme se hádat hezky si sedněte a odpočívejte" skočil jsem jí do řeči. Stydlivě poslechla. Guláš byl za pár minut na plynu z bomby ohřátý a za další chvíli už stál plný talíř před krásnou neznámou. "Děkuji" řekla stydlivě a pustila se do něj, jako by týden nejedla. "Jo to znám, při toulkách v lese vyhládne." Pronesl jsem přátelsky. Počkal jsem, až slečna dojedla a začal vyzvídat. Co tady dělá, jak to, že je sama, jestli má rodinu. Během hovoru jsem se dozvěděl, že vyrostla v dětském domově. Teď bydlí ve stejném městě co já a pracuje tam jako manažerka. Je rozvedená a bez dětí. Zajímalo mne, co ji zavedlo do lesa. Prý chodí do lesa chodí pravidelně na houby, což dokazoval i košík. Vždycky přijede autobusem, ke druhému konci lesa, kde poprosí řidiče, aby jí zastavil a odpoledne jí zas vyzvedl. V pondělí si vzala dovolenou a je tady. Prohodil jsem trochu odlehčeně: "A to se nebojíte, že se Vám tu něco stane ?" "Ne nebojím, mám mobil a když se něco stane tak bych zavolala policii" "Omlouvám se, zapomněl jsem na to kafe, hned jsem u Vás." Vzal jsem prázdný talířek a odcházel. Dal jsem vařit vodu na kafe a do hrnku s kafem jsem přidal pár prášků na spaní. Kafe jsem zalil, vzal cukr a šel před chatu. "Tak tady to máte, pijte pomalu. A tady máte cukr, nevím, jak sladíte" řekl jsem klidně. Má návštěva nic netušíc začala po chvílích upíjet kafe. A já si s ní povídal jako by se nic nedělo. Nevím kolik času uplynulo, ale za chvíli se sesunula do křesla. Počkal jsem ještě chvíli, a když jsem viděl, že tvrdě spí, hodil jsem si ji lehce přes rameno a nesl do podkroví v chatě. S bývalou, jsme sem taky jezdili, takže již bylo připravené. A i když naše chvilky, byly jen hrátkami, všechno vybavení a hračky co jsem dělal byly opravdové. Svlékl jsem Mariku, tak se jmenovala, do spodního prádla. Měla hezké červené s krajkami. A pak ji na ruce a nohy dal pouta, která jsem připevnil k rozporkám. Rozporky na rukou, jsem pak pomocí kladky vytáhnul do výšky, takže Marika na rukou visela. Nohy rozporky na nohách jsem připevnil k podlaze. Marika, teď byla krásně roztažená. Ale spala. Nechal jsem ji vyspat a vrátil se dolů ke knize a nedopitému kafi. Opět jsem se pohroužil do knihy. Kafe bylo dávno vypité a uběhly snad tři hodiny, když jsem zaslechl z podkroví velmi tlumeně: "Pomóc, pomóc" Pochvaloval jsem si, že jsem byl prozíravý, když jsem už kdysi podkroví zvukově utěsnil. I když tady v lese není živáčka, takže by to nevadilo. Zaklapnul jsem knihu, položil na stolek a odhodlaně vyrazil nahoru. Když jsem vstoupil, Marika na mě hodila nenávistný pohled a vykřikla: "Co jste to se mnou udělal, pusťte mě!" "Ticho a poslouchej, nebudu to opakovat!" okřikl jsem ji a pokračoval: "Nedávno jsem přišel o svoji otrokyni a udělám si ji z tebe. Pokud se všemu budeš učit a budeš hodná, budu hodný i já. Jestli, ale budeš myslet na útěk, nebudeš poslouchat tak si mě nepřej!" Asi to nepomohlo, opět se ozvalo její: "Pomooooc" Neváhal jsem ani chvíli, udělal pár kroků ke skříni a vytáhl rákosku. "Tak ty nebudeš poslouchat?" zařval jsem rozzlobeně. Padla první rána a Marika poskočila. V její pozici to šlo špatně. Začala už mírněji: "Prosím pusťte mě, nikomu to neřeknu." Dopadla další rána a další a další. Marika viděla, že se mnou nic nebude a začala znovu: "Pomoooooc, pomooooc !" To že ji nikdo neuslyší, jsem ji ani neříkal, za to rákoskou jsem ji nešetřil. Přestala křičet a začala plakat. "Holčičko to na mě neplatí, přestaň křičet a brečet, jinak jich ještě hodně dostaneš" řekl jsem výhružně, a aby viděla, že to myslím vážně přiletěla další rána. I přes její krajkové kalhotky jsem viděl už slušně zmalovaný zadek. Marika viděla, že to nikam nevede, tak se trochu uklidnila. "Tak poslouchej. Jsi sama v lese, daleko od lidí. Máš dovolenou, takže tě nikdo nebude postrádat. Chci, aby ses stala mým majetkem. Čím věrnější mi budeš, tím tě budu mít raděj. Ale varuju tě, jakmile zkusíš utéct začneme od začátku!" "Ano, udělám, co budete chtít, budu vaším majetkem, jen mě prosím nebijte" vyjekla pokorně. To se mi, ale nelíbilo. Bylo to příliš snadné. Ale neřekl jsem nic. "Tak si tě vyzkoušíme" řekl jsem škodolibě. Vytáhnul jsem dlouhý nůž a pomalu se k ní přibližoval. Jakmile ho viděla, začala na novo: "Pomoooooc, pomooooc" To mě vytočilo. Vzal jsem bič a začal bičovat. Omdlela. Asi trochu vyčerpáním a únavou, ale i bolestí. Její zadek hrál všema barvami a já uvažoval, zda použít ten nůž, nebo počkat až bude při vědomí. "Počkám" rozhodl jsem se a zašel dolů pro vodu a kapesník. Vrátil jsem se nahoru a namočil kapesník do vody. Trochu polil jsem ji vodou hlavu a Marika se vzbudila. "To jsem rád, že jsi tady. Tak budeme pokračovat." "Pane prosím nebijte mě, neubližujte mi." "Holčičko, teď jsi můj majetek a budu si dělat s tebou, co budu chtít. Pokud se, ale nebudeš vzpírat, bude to pro tebe příjemnější a bezpečnější!" odpověděl jsem tvrdě. Znovu jsem vzal nůž, v Marice trhlo, ale tentokrát držela a čekala, co bude. Několika tahy jsem ji zbavil zbytku oblečení. Jak jsem, ale byl překvapený, když jsem si na jejím krásném nahém zadečku, všiml šrámů, které nebyly moje. Byl jsem už dost zkušený na to, aby rozeznal ty mé od jiných a abych poznal, že to nebyla jen nějaká náhoda. Marika se na mě začala dívat vyděšeně, protože věděla, že si toho všimnu. "Copak je tohle, to nemáš ode mě?" "Nevím, co myslíte, začal zapírat." "Tak ty nevíš co myslím ??!" rozzuřil jsem se a pevně ji zmáčknul prsa. Vyletěla, jako když ji bodne jehlou: "Opravdu nevím!" Ale s tím jsem se nechtěl smířit. "Co ty šrámy na zadku, ty nejsou ode mne a už jsou starší?!" zařval jsem, jak smyslů zbavených. "Ahááá, tak to jsem kdysi spadla v lese" snažila se mi lhát. A já obrátil a dělal blbce a řekl jí už mírněji: "No dobrá" V očích, ale se jí stále zračil strach. Něco skrývala. Pak jsem si vzpomněl, že dole u stolu nechala baťůžek, co odložila, když si sedala. "Jdu se napít, nikam mi neuteč." Pronesl jsem škodolibě a odcházel. Ale napít jsem se nešel. Schody jsem v mžiku seběhl, vzal baťůžek, postavil na stůl a otevřel. Zůstal jsem překvapený. Člověk by čekal nějaké šminky, svačinu a podobně. A tahle holčina tam měla takové jemné důtky, kovové pouta s kožešinkou, takové ty šmejdy ze sexshopů, kus lana, pár kolíčků na prádlo, porno časák, a pěkně velké dildo. "No podívejme, jak se nám holčička vybarvuje. A mě bude tvrdit, že sem chodí na houby" zamumlal jsem si se slastným úsměvem, protože mi docvaklo, že s tímhle vybavením asi moc hub nenasbírá. Podle dokladů jsem poznal, že mluvila pravdu. Hračky jsem vytáhl a baťoh se zbytkem věcí schoval v chatě. Důtky se mi moc nelíbily. Byly na můj vkus dost slabé, ale už jsem věděl, od čeho byly ty šrámy. Ale to dildo bylo slušné, hodně velké a široké. Za chvíli jsem vcházel do podkroví. Dělal jsem jako by nic a vrátil se k tématu, ale už klidněji. "Tak co holčičko, pořád máš krátkou paměť?" Ticho, žádná odpověď, jen nedůvěřivý pohled mi prozradil, že si není jistá, jestli vím co je zač nebo ne. Napadlo mě, že bych jí měl seznámit s mým obojkem. Byla to moje specialita. Přešel jsem ke skříňce, vzal obojek a připnul jí ho na krk. Vzhledově vypadal velmi elegantní, nevýrazný a klidně by s ním mohla i mezi lidi. Pro mě ale bylo důležité, co uměl. "Tak holčičko, tohle je velmi speciální věc" povídám klidně. Začal jsem vysvětlovat: " Ten obojek má v sobě elektrický bič. Když si stisknu ovládání, dostaneš slušnou ránu." A názorně ji to předvedl. Pěkně sebou cukla. Naštěstí ta rána byla jen krátká a slabá. "Na ovládání mohu tu sílu regulovat a tohle bylo ještě slabé, takže mě nenuť to často používat!" řekl jsem už důrazněji a Marika jasně pochopila, že nevtipkuju. Co všechno ten obojek uměl jsem jí neřekl, ale neopomněl jsem jí ještě zdůraznit: "To ovládání, má sice dosah jen nějakých 20 metrů, ale tady po chatě to stačí. Ale běda ti, jak se ho pokusíš sundat, nebo jen víc zatahat dostaneš takovou ránu, že tě přejde chuť neposlouchat!" To, že jsem kecal a ovládání má dosah kilometr jsem si nechal pro sebe. Věděl, jsem, že pokud se pokusí utéct a ona se jistě pokusí, bude se mi to hodit. Nechal jsem si pro sebe i to, že obojek měl speciální řetěz, ale o tom až později. "Tak a teď zpátky k těm šrámům" vzal jsem viditelně do ruky ono ovládání, aby viděla, že ho míním použít. "Odkud je máš a hezky mi všecko popravdě vyklop!" " Víte, udělala jsem si je sama" začala. "Hm, to už je lepší. Nauč se, že mi budeš říkat Pane, jinak víš, co tě čeká. Pokračuj." Skočil jsem jí do řeči. " Víte Pane, když já trávím volný čas tak, že si občas dám na zadek. Líbí se mi to, ale nikdy

jsem si nedala tolik, co vy mě dneska, to už mě moc bolí." "Nu, podívejme se, jak to jde. A to je jako všechno?" uhodil jsem na ni. Ale viděl jsem, jak se v její tváři mísil stud, strach, ale i vzrušení. Nedal jsem to moc na jevo a pokračoval: "Tak co bude?!" a zamával jsem výhružně ovládáním. "No taky jsem zkoušela si připínat kolíčky na prádlo." Pípla tiše. "Nahlas, není ti rozumět" zahřměl jsem, i když jsem ji dobře rozuměl. "Zkoušela jsem si připínat kolíčky Pane" zaznělo už hlasitěj. "A dál?!" "No doma mě to nebavilo a tady to bylo opuštěné, tak jsem to chodila zkoušet sem do lesa" "Všechno?!" zeptal jsem se. Ale odpověď už jsem nedostal. " A co to dildo, provázky a pouta, tím sbíráš ty houby???!" uhodil jsem na ni. Evidentně sebou trhla a hned pochopila, že jsem se napít nebyl. "Tak co, to budu z tebe všechno páčit?!" "To jsem taky používala" řekla zas tiše. "Jsi perverzní děvka, co potřebuje svázat, spráskat a pořádně vyhonit kundu!!!" zařval jsem. "Zopakuj to nahlas, chci to slyšet!" "Jsem perverzní děvka" začala tiše. "Tak to ne holčičko, nebudu ti všechno opakovat." Rozzlobil jsem se a stiskl ovládání. Marika se trochu zatřepala jako ryba v síti. "Tak co bude?" " Jsem perverzní děvka, co potřebuje svázat, spráskat a pořádně vyhonit kundu!!!" vyštěkla ze sebe. "Naposled ti opakuju. Když budeš hodná, budu i já. Ty problémy si děláš sama." "Ano Pane" odpověděla. "Tak a teď zas trochu zábavy" řekl jsem tajemně. Podal ze skříňky pásku, zvedl ze země její kalhotky. "Otevři pusu!" přikázal jsem. A začal jí kalhotky, nebo spíš co z nich zbylo, cpát do pusy. Pak jsem vzal pásku a hezky kolem hlavy a přes pusu ji obtočil, aby páska držela plnou pusu. "Hm, tenhle roubík mám rád." Pomyslel jsem si. Odložil jsem pásku a podal lubrikant a dvě dilda. Má skříňka byla slušně vybavena. Měla krásnou vyholenou, hlaďounkou kundičku. Hezky jsem ji projel rukou, podráždil poštěvák a pak i prsty dovnitř. Marika byla slušně vlhká. Začal jsem prsty v kundě pulzovat nejdřív pomalu dvěma. Marika si to evidentně užívala. I se zacpanou pusou bylo slyšet, jak vzdychá. Přidal jsem třetí prst a přidal na rychlosti. Marika taky. Nakonec i čtvrtý, zůstal mi venku jen palec. Ale to už jsem cítil, že bych ho tam nedostal. Marika byla křehká, a i když byla přivázaná, má pulzující ruka s ní pěkně mávala. A ona se sebou taky. A já dělal prsty divy. Vydržel jsem až do konce, kdy se Marika vzepjala a napružila, jako by dostala šok z obojku. Pak se sesunula a pověsila na ruce. Jenže to nebyl konec. Ruka mě už sice pěkně bolela, ale já začal znovu. Hezky pomalu. A tentokrát jsem si pomohl druhou rukou a začal dráždit klitoris a střídavě, přecházel k jejím kozám, když jsem zmačknul celou, nebo jen bradavku. To stupňovalo její vzrušení. Ruka bolela čím dál víc, ale já stupňoval a stupňoval a stupňoval. Byla pěkně rozžhavená. Jenom roubík jí bránil, aby řvala slastí. Pomalu se blížil vrchol, až najednou zase klesla vyčerpaná. Utřel jsem si bolavou ruku. "Takže holčičko, teď tě odvážu, ale jestli se o něco pokusíš tak si mě nepřej". Zakroutila unaveně hlavou. Pomalu jsem ji odvázal pouta od kotvi na zemi a pak na rukou. Jakmile jsem povolil i druhou ruku, sesunula se mi do náručí. Přehodil jsem ji přes rameno a položil na postel. Pouta jsem jí nechal, ale už jsem ji nepřivázal. Což jsem později uznal jako chybu. Podal jsem vodu a opláchnul ji obličej. Byla fakt dost unavená. Dostala pěkně zabrat. Byla nádherná a já to nevydržel. V mžiku jsem byl nahý a skočil na ni, moc se nevzpírala. Nejdřív jsem ji projel kundu, pak jsem si ji otočil na břicho a podložil ji břicho polštáři. Hezky jsem si roztáhl její půlky a pěkně jsem ho do ní vrazil zezadu. I přes roubík bylo slyšet, jak vyjekla, začal jsem přirážet. Nejdřív pomalu a pak rychleji. Anal ji nedělal potíže, držela se peřiny a slastně přes roubík vzdychala. Sundal jsem šprcku a Marice roubík. Strčil jsem jí ho do pusy se slovy: "Kuř, děvko a běda jak něco zkusíš! " Kouřila nádherně byl jsem v sedmém nebi. Pěkně jsem jí vystříkal mandle, byl jsem v sedmém nebi. "Hezky si odpočiň, čeká tě ještě zbytek dovolené" řekl jsem a odcházel. Dveře do podkroví jsem zamčel. A šel si chvíli lehnout dolů ke krbu.

Chvíli jsem usnul, když mě vzbudilo, nějaké bouchnutí. Hned jsem byl ve střehu, vyhlédl jsem oknem. Viděl jsem nahou Mariku, musela vylézt okénkem a slézt dolů nebylo to vysoko. Zapomenul jsem na verandě její šaty a boty. Ale s těma se nezdržovala, dala si jen boty a utíkala po lesní cestě, kterou viděla. Hrábnul jsem po ovládání, které jsem měl v kapse, ale pak jsem si to rozmyslel. Však řetěz na obojku ji zastaví, usmál jsem se škodolibě a pomalu jako by se nic nedělo, jsem vyšel před chatu. A pomalu, vycházkovým krokem jsem se vydala za Marikou. Ještě mezi stromy jsem ji viděl, jak uhání. Pak přišla mez 200 metrů od chaty. Obojek zapracoval a plnou silou. Marika se chytila za obojek a padla na zem. Obojek totiž přijímal druhý vysílač, který jsem zapnul v chatě. Když ztratil signál, což bylo za hranicí 200 metrů, tak se obojek zapnul. A nebylo to na chvíli ale nějakých 20 vteřin. A to člověka slušně paralyzuje. Obojek se vypnul a Marika zůstala ležet nahá jen v botech a trochu mimo. Na lesní cestě. V klidu jsem došel k ní: "Ale copak, snad ses nevydala na vycházku? Já ti ale žádnou nedovolil!" řekl jsem trochu přísně a trochu jako by mateřský. Přehodil jsem si ji přes rameno jako pytel, a vyrazil zpátky k chatě. Byl už kolem 20 hodiny a pomalu se šeřilo. Postavil jsem Mariku zády ke stromu, který byl vedle chaty. Ruce jsem ji připoutal ke kmeni stromu pevnými kovovými pouty. "Jdu si zapálit v krbu oheň, hezky se vyspi. Kdyby tě náhodou napadlo křičet, tak směle do toho. Já mám pevný spánek a tady tě nikdo neuslyší. Dobrou noc" řekl jsem lakonicky a odcházel dovnitř.



Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny