reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Začalo to na chalupě - druhá část:
Začalo to na chalupě - druhá část: Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 11
SlabéVynikající 
Napsal d.muž   
Tuesday, 13. September 2011
Seděl jsem u krbu a koukal na plameny olizující dřevo. Byla poklidná noc, nemohl jsem usnout a tak jsem přemýšlel co s mojí nečekanou návštěvou. V hlavě mi běhalo tolik myšlenek, že jsem nevěděl, co bude lepší. Neodolal jsem a tak jsem se byl podívat ven. Už ne tak krásná, nahá Marika visela na svých poutech, byla evidentně hodně vyčerpaná a v téhle pozici usnula. V paprscích měsíce dolehajících sem skrz stromy byly ještě vidět stopy mých výchovných metod, ale i krásné ženské křivky. A pak jsem si všiml, že Marice se asi chtělo na wc. Loužička pod ní, mě o tom přesvědčila.

Opatrně jsem ji odvázal. Byla tak vyčerpaná a unavená, že jsem ji málem nezachytil, když padala. V tichosti jsem ji jemně pochladil po tváři a vzal ji do náručí a nesl ji nahoru. Položil jsem ji na postel v podkroví, která tu byla připravena, ale věděl jsem, že až takovou volnost jí nechat nemůžu. Hezky jsem ji pevně přivázal ruce a nohy k rohům velké postele. Myslím, že Marika byla vzhůru, ale byla tak vyčerpaná, že jen matně vnímala co se s ní děje. "Nebo že by to jen hrála? Ale o nic se nepokusila" proběhlo mi hlavou. Ať to bylo jak chtělo, z pout se nedostane, a i kdyby, obojek je spolehlivý, za své hračky ručím. Hotovo, byla pevně přivázaná. Přehodil jsem přes ni deku, protože k ránu bude zima a šel jsem si dolů lehnout.

Otvírám oči. Chvíli jsem dezorientovaný, pak mrknu na hodinky a zjistím, že bude devět. Pomalu líně se oblékám a obouvám. Vyrazil jsem hned nahoru. Marika už byla odpočatá. "Co se stalo, jak jsem se sem dostala?" zeptala se místo pozdravu, když jsem vešel do dveří. "Ale, ale. U Vás se nezdraví?" začal jsem i já. "Něco jsem se ptala, na pozdravy kašlu." "Aha, tak tobě to včera nestačilo?! Nějak ses brzy oklepala !" nasadil jsem výhružný tón. To už, se ale zklidnila, věděla, že nemluvím do větru. "Prosím, co se stalo?" začala prosebně. "A co ten pozdrav" změnil jsem v mírnější tón. " Dobré ráno" vyhrkla ze sebe. " Tak se zdraví tvůj Pán? Co to máš za vychování? Nezkoušej moji trpělivost!" "Dobré ráno Pane. Mohu mít otázku" " No výborně učíš se rychle, ale uvidíme, jak dlouho ti to vydrží. Co si pamatuješ?" "Slezla jsem po zábradlí a pak utíkala lesem. Pak šílená bolest. A pak jsem se probudila v noci u stromu, chtělo se mi na malou. Křičela jsem a snažila se dostat z pout, ale pak už jsem to nevydržela. Moc jsem se styděla a taky jsem si počůrala nohu." " Tak ta bolest byl obojek. A pak jsi v lese asi omdlela. Ke stromu, jsem tě přivázal já. A v noci jsem nechtěl, abys byla nemocná, tak jsi skončila tady" odpověděl jsem už klidně. "Máš hlad?" "Ano prosím" "Tušil jsem to. Půjdeš nám udělat snídani, ale když už jsem si dal tu práci a tak hezky tě přivázal tak si ještě pohrajem." Marika zpozorněla. Začal jsem ji jemně hladit a masírovat. Začal jsem u prsou. Pak bradavky. Začala být vzrušená a přestala dávat pozor. A na to jsem čekal. Náhle bez varování, jsem jí pevně stiskl bradavky. Vyletěla, jako když ji píchne, ale provazy byly pevné, hned ji vrátily na postel. Pomalu jsem přešel k jejímu bříšku a lehce zabrousil na její pahorek, kam už mírně zasahovaly vyrůstající chloupky. Nespěchal jsem a pěkně jsem si to užíval. Marika vzrušeně oddychovala. Pak jsem přešel k jejím nohám a pomalounku jsem ji hladil po vnitřní straně stehen. Postupoval jsem od kolen nahoru, ale její kundě jsem se zatím vyhýbal. Na Marice bylo vidět, že by byla ráda, abych jí tam pevně svými prsty zajel, ale já si záměrně dával na čas. Marika zavřela oči a vzrušeně vnímala mé dotyky. A na to jsem čekal. Přešel jsem k její kundě a začal zlehka dráždit klitoris. Nejdřív velmi jemně a pomalu. Marika vnímala každý můj letmý dotyk, oddechovala čím dál víc a rychleji. Najednou: "Prásk" důtky tvrdě a přesně dopadly na její kundu. To Mariku vytrhlo a zařvala. Mezitím co jsem jí jednou rukou dráždil, sáhnul jsem u postele pro důtky. Nečekal jsem, přestal ji dráždit a padla další rána. Marika vykolejená, změnou přístupu, řvala na celé kolo. "Tak takhle by to nešlo, holčičko" řekl jsem po několika ranách, vstal jsem a mířil ke skříni. Vytáhl jsem nafukovací roubík a strčil ho Marice do pusy, za hlavou ho zajistil řemínkem a dostatečně napumpoval. Marika kupodivu moc neprotestovala, začal si konečně uvědomovat, že odpor je marný. Sedl jsem si opět na kraj dubové postele a sáhnul po důtkách. A pokračoval. Marika se křiku, evidentně vzdát nechtěla, ale už ji to šlo podstatně hůř a tišeji. Začal jsem s důtkami střídat její kundu a její kozy. Její bradavky se vzrušeně tyčily a já je masíroval důtkami. Ne, že bych měl k tomu nějaký zvláštní důvod, ale jsem sadista a její utrpení, ač nebylo tak strašné, mi dělalo velké potěšení. Rány jsem ani nepočítal, ale přestal jsem tak po deseti minutách. Marika byla unavená a já už začal cítit ruku. "Tak holčičko a teď uvidíme, jak umíš zpívat" pronesl jsem nahlas a škodolibě se zasmál. Marika se na mě jen tázavě podívala. Sundal jsem jí roubík a podal velký masážní vibrátor. Strčil jsem jí ho na klitoris a kundu. A páskou přilepil k noze. Šňůra byla dlouhá, zapl jsem ho do elektriky. Jeho silné neomylné vrčení mě přesvědčilo, že funguje. "Tak, hezky si tady užívej a já si jdu dolů udělat alespoň kafe" oznámil jsem Marice a odcházel. Marika, ale už po pár vteřinách vnímala jen vibrátor. Scházel jsem pomalu po schodech dolů a slyšel z podkroví, vzdalující se hlasité vzdychání. "Hm, hezky zpívá" zamumlal jsem si s úsměvem pro sebe. Nijak jsem nespěchal, uvařil si kafe a sedl si s ním chvíli na verandu. Po půl hodině už mě to nebavilo, vysrkl jsem poslední zbytek kafe a spěchal nahoru. Marika byla úplně mimo, už ani nekřičela a trochu chraptivě vzdychala. Byla celé zpocená a lana měla na rukou i nohou pěkně otlačená od toho jak sebou házela. Vypl jsem vibrátor a dal ho pryč. " Tak holčičko, půjdeme se umýt a pak se dáš do té snídaně, mám už slušný hlad. A nic nezkoušej, nezapomeň, co máš kolem krku." Marika neprotestovala, jen vyčerpaně kývla. Odvázal jsem ji a ona se postavila vedle postele. "Tak to ne holčičko. Čubičky hodí po čtyrech!" otočil jsem se na ni přísně a ona pochopila a neochotně šla na čtyři. Sáhnul jsem do skříňky a vytáhl vodítko a pouta s karabinkami. "Pojď" zavelel jsem a mírně zatáhnul na vodítko, které jsem připnul k obojku. Marika pochopila a se svěšenou hlavou mě následovala. Pomalu jsme sešli schody a já zamířil ven. U vchodových dveří se, ale Marika zasekla. "Copak jsem, snad se nestydíš?" pronesl jsem řečnickou otázku a zatáhl silněji za vodítko. Ale Marika nechtěla. "Tak to ne holčičko, odporovat mi nebudeš. Buď půjdeš, nebo použiju obojek. A věř mi, že s velkým potěšením." Obojek Mariku přesvědčil a pomalu mě následovala ven. Vedle chaty byly krásně rozložené dva stromy mezi sebou. Už dávno jsem měl na nich připravené oka a řetězy. Zamířili jsme tam. Marika se pomalu ploužila mezi napadanými větvičkami, šiškami a jehličím. Přišli jsme mezi stromy: "Postav se" Tak jako na posteli, ale mezi stromy jsem ji připoutal poutama, co jsem nesl z podkroví, k řetězům do X Byla roztažená a na rukou visela. Nohy měla co nejvíc od sebe a ruce taky. Pochvaloval jsem si, že mě napadlo ty stromy už kdysi takhle připravit. Marika na mě trochu poníženě a trochu tázavě pohledla. "Neboj se, dostaneš sprchu." Šel jsem za chatu, pustil čerpadlo a vzal hadici. Stál jsem za roztaženou Marikou, která nevěděla co se děje, I když otáčela hlavu, za sebe neviděla. Namířil jsem hadici na její záda a povolil ventil. Studena voda ze studny dopadla na Mariku. Ta začala opět křičet. Ale já nereagoval. Její křik se rozléhal po lese a byla slyšet trochu ozvěna. Hezky jsem celou zezadu umyl. Pak jsem přešel dopředu. Hezky od hlavy až k patě jsem ji sprchoval. Pak jsem úzký paprsek vody namířil na její kundu a hezky deset minut jsem ho tam držel. Marika byla vzrušená, ale studená voda a předchozí půlhodinový maraton jí nedovolili se udělat. "No to by stačilo, mám hlad." S těmi hle slovy jsem vypnul vodu a odpoutal Mariku. Trochu se klepala zimou. "Tak čubinko, usušíme tě a půjdeme na tu snídaní." Vzal jsem ji za vodítko a zatáhnul, Marika, ale stála, klepala se a nechápala, co po ní chci. Zatáhl jsem už silněji podruhé. Nic. Nečekal jsem, sáhnul do kapsy a zmáčknul krátce tlačítko na ovládači. Marika sebou trhla a pochopila, co chci. Šla na čtyři a pak za mnou. Vyrazil jsem na blízkou louku, ven z lesního stínu. Sedl jsem si na pařez a pozoroval přírodu okolo. Na sluníčku bylo vedro a Marika rychle usychala. "Potřebuji na malou" vytrhlo mě z mých myšlenek. "Čubinko a jakpak to dělají pejsci?" zeptal jsem se kantorsky a Marika pochopila. Zvedla nohu a ulevila si. Bylo vidět, že už je suchá, neklepe se zimou a mně se ozval prázdný žaludek. "Pojď, jdeme" zvedl jsem se a zatáhnul za vodítko. Pomalu jsme se vraceli do chaty.

Přišli jsme do kuchyně, já odvázal vodítko a zavelel. "Postav se a udělej nám konečně snídani. Nechám na tobě co. Jen kafe nedělej, to už jsem ráno měl. Udělej mi čaj!" Marika kývla a pustila se do vaření. Já si sedl dole ke stolu, čekal na snídani a pozoroval Mariku, jak chystá jídlo. Namazala nám chleba s máslem a marmeládou a udělala čaj. "Támhle dole jsou dvě kovové misky, podej je" pobídnul jsem ji. "A co s nimi Pane?" " Tady mi je dej vedle stolu" ukázal jsem jí. Vzal jsem nůž a chleba na jejím talíři rozřezal na kostky. Pořád nechápala, o co mi jde, dokud jsem nařezané kostky nevysypal do misky a do druhé jí nevylil čaj. "Jez!" řekl jsem přísněji. Marika neochotně zaklekla a začala pomalu hltat kousky chleba. Čaj byl, ale ještě dost horký a tak začala foukat. Mateřsky jsem ji pohladil a pochválil: "Hodná čubinka" Bylo vidět, že měla hlad. Chleba i čaj zmizeli, ani jsem si pomalu nevšiml jak. Slízla poslední kousek marmelády a tázavě se na mě podívala. Já svoji snídani ještě dožvýkával. Nenechal jsem se vyrušit a v klidu pokračoval. Pak jsem se opřel o lavici a začal proslov: "Podívej, už tušíš, co tě u mě čeká. Moc dobře si uvědomuju, že jediné co tě tady zatím drží je obojek a občasné pouta. Ovšem to co jsem našel u tebe v batohu, svědčí o tom, že máš dobré dispozice k tomu, co tě čeká a to celoživotní otroctví. Budeš, čím budu chtít a kdykoli budu chtít. Když, ale budeš hodná. Budu hodný i já. A když ne tak mi věř, že to pro tebe bude dosti krušné. Za tvoji oddanost ti, však nabízím plnou péči. Uklidním tě, že tě nechci zabít a chci si tě nechat pro sebe. To, ale neznamená, že s tebou budu jednat v rukavičkách, nespoléhej na to." V Maričině tváři byla vidět hrůza a zděšení. "Za sebemenší chybu tě budu trestat. A jen za opravdu velmi dobře odvedenou práci, tě pochválím, nebo odměním. Zvykej si na to. Taky mi budeš vždy vykat, abys vždy věděla kde je tvé místo." "Jste se zbláznil, co jste to za úchyla ?" vzdorovitě se zeptala Marika. A já s ledovým klidem pokračoval: " Nezkoušej moji trpělivost. V batohu nosíš do lesa hračky, se kterýma jistě houby nesbíráš. Jen urychlím to, k čemu bys časem sama dospěla. Naposled tě varuju, nebudu brát na tebe vůbec žádné ohledy!" Tím skončil můj téměř rodičovský projev. Vodítko už jsem ji nedal, ale vyrazil jsem směrem do podkroví a jako by ledabyle zavelel za sebe: "Čubinko k noze!" Marika pochopila a pomalu po čtyřech se ťapkala za mnou. Přišli jsme až nahoru, postavil jsem Marku na nohy a zamknul ji řetěz kolem pasu, a pak druhým jsem svázal nohy tak, aby mezi nima měla sotva metr mezeru a nemohla moc běhat. Ale ještě se mi to nelíbilo. Obcházel jsem kolem Mariky a mumlal nahlas: "Ještě to není ono." A pak mě to napadlo, vzal jsem vibrátor, zapnul ho a strčil Marice do kundy. A aby nevypadl, vzal jsem třetí řetěz zamkl ho na jejím břichu uprostřed k řetězu k pasu. Druhý konec, jsem pak protáhl mezi nohama, aby řetěz držel vibrátor. Jenže jsem ho nezamknul u zad, ale jen podvlekl mezi zádama a prvním řetězem. Visící konec jsem pak zamknul k řetězu, přesně mezi nohama. Byl to moc hezký pohled. Váha řetězu, ho pěkně tlačila na Maričin klitoris a řetěz byl pak hezky usazený mezi jejíma půlkami. Když jsem viděl tu krásu, pronesl jsem jízlivě: "Hned jsi krásnější a nebudeš mít chuť utíkat." Marika se jen zlomeně na mě podívala a věděla, že nemá naději. Navíc vibrátor v ní, dělal smíšené pocity a toho jsem chtěl dosáhnout. " Tak teď mi půjdeš vařit oběd, já si dám dvacet." Sešli jsme dolů, ještě jsem Marice v kuchyni zběžně ukázal, co kde najde a lehl jsem si vedle na pohodlnou lavici a usnul.

Vzbudila mě příjemnou šimravá vůně oběda, deroucí se z kuchyně. Oběd byl zřejmě hotový, ale kde je Marika, neslyším ji. Že by zase utekla? Vcházím do kuchyně a vidím Mariku, jak leží s řetězi na holé zemi a se zavřenýma očima, se oddává vibrátoru, který stále pracuje. Nechal jsem ji tak a potichu vyběhl do podkroví pro důtky. Když jsem se za chvíli vrátil, Marika rukou dráždila klitoris, byla pěkně vzrušená a tiše vzdychala blahem. Nechal jsem ruku, rukou a namířil důtky na její kozy. "Plác" padla první rána. Marikou jako by projela jehla. "Dělej, pokračuj děvko !" zařval jsem. Marika trochu neochotně pokračovala a já taky. Střídal jsem levou a pravou kozu a Marika začala křičet směsí slasti a bolesti. Už, už se dostávala vrcholu, když jsem ji zastavil. " To, že tě udělá vibrátor, ještě neznamená, že se můžeš udělat i ty! Čekej !" zavelel jsem a znovu se vydal do podkroví. V mžiku jsem byl zpátky, odepjal Marice řetězy a zavedl Mariku vedle do jídelny. Sedl jsem si na dubovou židli, rozkročil mírně nohy. "Pojď sem!" Marika byla vystrašená a vzrušená, ale poslechla. Já na nic nečekal. Jako malou holčičku jsem ji přehnul přes koleno. A začal rukou. " Počítej, bude jich 50!" "Plác" "Jedna" ozvalo se u země. "Plác" "Dva" Ani rukou jsem ji nešetřil, a když jsme přišli ke třiceti, měla zadek pěkně červený a mě už pobolívala ruka. Slyšel jsem, jak fňuká, ale držela. Sáhnul jsem po rákosce, kterou jsem si donesl a stále se ji snažil schovávat. Marika nemohla tušit, co ji čeká. "Třicéééét jednááááá" zařvala při první ráně. Při padesáté, už zadek hrál všemi barvami. Dal jsem si zaležet na tom, aby to sice bolelo, ale nebylo do krve. Povedlo se. Marika brečela jako holčička, její slzy kapaly na betonovou podlahu. Byla tam už slušná louže. Mé sadistická "já" bylo v sedmém nebi, ale ještě jsem neměl dost. "Vylez na stůl, klekni si, hlavu a ruce dej až na stůl a vyšpul pořádně zadek!" Marika se slzami udělala, jak jsem chtěl a já ani nesundával kalhoty. Můj chlapák do ní vjel jako horký nůž do másla, tvrdě jsem přirážel a občas ji pořádně stiskl, ty její nádherné visící kozy. Rázem je přešel pláč a začala slastně vzdychat. Udělala se dřív než já a po předchozích procedurách se ani nedivím. " A polykat bude kdo?" vydal jsem ze sebe řečnickou otázku, obešel stůl a začal jí pulzovat v puse. Vlna tepla ze mě najednou odešla a Marika poslušně hltala. "Výborně a teď mi nachystej oběd a sobě ho dej tady do misek !" zavelel jsem blaženě.

 

Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny