No tohle jsem sice nechtěl, ale je to také docela pěkné, čubičko. Ale teď konec zábavy a jdeme trénovat. Ten aport Ti vůbec nejde. To se musí zlepšit.“ Na to mi Pán ukázal malou kost, dal mi ji „očuchat“ a pak ji hodil co nejdále… „No tak, aport, čubičko! A spěchej!“ Utíkala jsem co mi moje čtyři nohy stačily, uchopila kostičku do úst a honem ji nesla Pánovi. A znovu a znovu a znovu. Nevím jak dlouho to trvalo, necítila jsem kolena ani ruce, bolelo mne celé tělo, udýchaná jsem byla úplně hrozně, ale nakonec byl snad Pán už spokojen.

„No nejspíš si teď zasloužíš malou odměnu, čubičko.“ Na to mne Pán odvedl (pořád po čtyřech) nahoru do koupelny. „Tak teď máš 3 minuty na sprchu a ať to dodržíš!“ Na to Pán odešel. Honem jsem skočila do sprchy, opláchla se a utřela. A zase honem ven a za Pánem. Už na mne čekal. „No vidíš, že Ti to jde, když se snažíš. Tak honem utíkej uvařit oběd. Dneska chci kuřecí čínské řízečky s rýží. A pronto, čubinko, tak se tu neflákej a utíkej.“ S těmi slovy mne Pán plácl po zadečku až mi ocásek poskočil, což ho patrně pobavilo, protože si plácl ještě dvakrát z každé strany. „No běž už.“

Takže honem do kuchyně a vařit. A zase to všechno pěkně naservírovat na stůl a čekat, zda Pán nabídne něco i mně. Tentokrát mi Pán oddělil od své porce část do mé misky a poslal mne jíst. Dokonce mi nalil novou vodu. Tak jsem se od jeho nohou po čtyřech přesunula na své místo a snažila se nakrmit. Tohle šlo přece jen o kousek lépe než ranní piškotové mléko… A měla jsem po těch sportovních výkonech vážně hlad, takže jsem to snědla úplně všechno. Pak jsem seděla jako pejsek a čekala až Pán dojí. To jsem hned doběhla k němu a začala uklízet nádobí. A honem ho umýt a utřít a uklidit kuchyň. A zase zpátky na místo jako správný pejsek (tedy už zase po čtyřech).

„Jsi šikovná čubička. Ale strašně nedbalá… Přece jen si zasloužíš nějaký ten trest. Tak třeba jsi se mi zapomněla ohlásit se snídaní i s obědem. A také jsi nepoděkovala za mou péči. A to nejméně 4x! To si jako správně vycvičená subka nesmíš dovolit! Takže utíkej do mučírny, zalez do klece a pěkně tam na mne počkej. A ať není otevřená až přijdu!“

Tak jsem po čtyřech opatrně slezla po schodech do sklepa a zalezla do klece. Pak jsem protáhla ruku mřížemi a zavřela za sebou dveře. Nějak se mi povedlo i zamknout zámek. Pak jsem si tam lehla jako pejsek s očima upřenýma na dveře a čekala Pánův příchod.

Když Pán přišel, vyskočila jsem na všechny čtyři a snažila se vrtět radostně ocáskem. Přesně jako pejsek, když vidí svého Pána. Snad se to tentokrát Pánovi líbilo, ale stejně nic neřekl. Chodil po místnosti a chystal si různé věci. Neviděla jsem z toho skoro nic, protože to vždy udělal tak, abych ani nezahlédla, co si odkud nosí. Bylo to zoufalé. Pak přišel ke kleci a zkusil zámek. Když zjistil, že je zamčený, pochválil mne: „Hodná holka!“ Opět jsem zkusila zavrtět ocáskem… Pak otevřel dveře, uchopil mne za obojek a vedl k jedné stěně místnosti. Teprve teď jsem si všimla, že je tam připravený poutací kříž. Udělalo se mi špatně. To bude zlé…

Pán mne postavil zády ke kříži a začal s poutáním. Obě ruce i nohy mi připoutal řemeny na třech místech ke kříži. Pak připoutal i můj pas a připnul obojek karabinkou. Pak přes něj ještě pro jistotu přetáhl další řemen. Byla jsem naprosto bezmocná. Potom Pán poodešel stranou a něco tam dělal…

A já najednou ucítila, že se ten kříž hýbe. Pomalu se začal zvedat a otáčet. Za chvíli jsem visela vodorovně se zemí, ale koukala jsem přímo na podlahu. A to nebylo všechno. Nejdříve Pán pečlivě podvázal má prsa. Ani se nemusel ohýbat, jak si mne přizvedl na kříži vysoko…Teď přišly na řadu svorky na prsa se závažíčky. Bolelo to jako čert.

Ale Pán pořád nebyl spokojen. Obcházel místnost a něco hledat. Pak si přinesl hrst kolíčků, kterými ozdobil celou moji kundičku. A aby toho nebylo málo, přilepil mi tyto kolíčky ke stehnům. Tak měl mou ubohou kundičku pěkně otevřenou a připravenou. Což hned na to využil. Vzal do ruky kartáč na lahve a začal mne jím vyplácet přes kundičku. Šíleně to bolelo, ale zároveň jsem cítila jak vlhnu čím dál víc. Když to Pána přestalo bavit, vrazil mi kartáč přímo do kundičky. Málem jsem vykřikla, ale vydržela jsem to… Na to s ním Pán parkrát otočil, zatahal za něj a vůbec mi jím zevnitř projel celou kundičku. To bylo kupodivu opravdová rozkoš… Málem jsem se neudržela a dala průchod své touze po orgasmu. Naštěstí jsem se však dokázala ovládnout.

Pán opět poodešel a když se vrátil, držel v ruce důtky. Pootočil si mne na kříži tak, že jsem visela pořád částečně směrem k zemi, ale už jsem vlastně na půl stála. Měl mne tak pěkně přístupnou a přitom má prsa byla stále tažena závažíčky a přitažlivostí k zemi a pěkně sebou házela… Pak mne začal vyplácet důtkami po celém těle. Samosebou se nejvíce věnoval prsům a kundičce. Ale nezanedbal ani bříško a vnitřní stranu stehen. Usilovně jsem se snažila, abych nekřičela, ale po nějaké době už mi to moc nešlo. Občas mi uniklo drobné zakňučení a Pán se zamračil. Pak jsem se jednou neovládla a vyjekla bolestí docela nahlas. To už se Pán zlobil. „Jsi naprosto nemožná čuba! Vůbec ni ses nenaučila!“ Odešel ode mne a vrátil se s roubíkem a bez okolků mi ho vrazit do úst a pevně utáhl. Měla jsem čelisti téměř vykloubené. Ale Pán byl spokojen, protože už jsem nemohla vydat ani hlásku. Tak mohl nerušeně pokrčovat s výplatou důtkami.

Když už jsem byla zepředu podle Pána dostatečně potrestaná, rozhodl se pro změnu. Přemístil kříž znovu ke zdi, odpoutal mne a nařídit: „Postav se k němu pěkně čelem. A pěkně těšně. Nemysli si, že Tě budu nějak šetřit!“ Přimáčkla jsem se tedy ke kříži rozbolavělým tělem, neohlížeje se ani na bolest v bradavkách, když jsem se svorkami přimáčkla ke kříži, a ani na bolest v kundičce a hlavně na pyscích, kterou způsobovaly kolíčky. Pán mne pak znovu pevně připoutal a znovu začal s výpraskem… Myslela jsem, že to nemohu vydržet, ale pak byl najednou konec.

Pán mne odpoutal a znovu zavřel do klece. „Tady teď počkáš! A aby Tě přešly choutky, dáš si ruce a nohy tady do těch pout!“ Udělala jsem, co mi poručil a skončila tak ve stoje s roztaženýma nohama a rukama, které byly připoutány do jednotlivých rohů klece. „Tak a teď Tě tu nechám abys měla dost času přemýšlet o svých chybách.“ Potom Pán odešel pryč. A já zůstala sama jen se svou bolestí a touhou. Kartáč v kundičce škrábal a škrábal. A já nevěděla, jestli je to dobře nebo špatně. Jednak to bolelo a jednak to bylo úžasné. Jenže jsem s ním nemohla nijak hýbat, takže jsem nemohla dosáhnout uspokojení. Hrozný pocit…

 pokračování příště ....