reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Výlet s mým Pánem - část 5.
Výlet s mým Pánem - část 5. Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 7
SlabéVynikající 
Napsal Faraon   
Sunday, 20. April 2008

„A teď padej udělat tu snídaní. Sobě můžeš nalít do misky mléko a do něj si dát pár piškotů, čubo. A mně udělej něco pořádného a teplého, vytrávilo mi s Tebou.“ Na to Pán odešel nahoru. Já posbírala zbytek svých sil a vybelhala se po schodech nahoru a hned do kuchyně. Připravila jsem Pánovi snídani (míchaná vejce, toasty, opečenou slaninu, máslo, marmeládu, med, kávu a čaj), všechno naskládala na tác a donesla Pánovi. Tady jsem vše prostřela na stůl: „Vaše otrokyně Faarah Vám připravila snídani, Pane, a žádá Vás o povolení jít nachystat své jídlo…“ „Jídlo, čubko? Myslíš to žrádlo, co jsem Ti milostivě dovolil? Jo tak to si můžeš jít udělat, ale máš na to jen minutu. Za tu ať si tu zpátky a na svém místě!

Ať pěkně vidím, jak se krmíš.“ Honem jsem spěchala do kuchyně, nalila mléko do psí misky a přihodila do něj i trochu piškotů. A zase honem zpátky a na rohož a pěkně na všechny čtyři a krmit se, aby na mne Pán dobře viděl. Moc to nešlo. Piškoty se rozmáčely a vzniklá břečka se nedala moc jíst. Takže jsem za chvíli vypadala dost hrozně. Ale alespoň jsem nenadělala kolem… „Ty se to snad nikdy nenaučíš. Jsi úplně neschopná čubka a já s Tebou jen ztrácím svůj čas…“ Pán u stolu vrtěl hlavou nad mou nešikovností… „Padej do koupelny. A tam na mne počkej. Čeká Tě klistýr a vůbec všestranná očista, čubo. Takhle zprasenou Tě nemohu vzít ani vyvenčit.“

To mne trochu vyděsilo, ale ani jsem nemukla a spěchala do koupelny. Tam jsem si klekla na zem a čekala na Pána. „Co se tu flákáš? Už máš být dávno pod sprchou! Snad si nemyslíš, že to všechno oddřu já?!?“ Takže honem do vany a pustit vodu. Netroufal jsem si pustit teplou, takže jsem za chvíli zase drkotala zuby… „No namydli se, děvko! Na co čekáš?“ Zastavila jsem vodu, vzala mýdlo a pustila se do intenzivního mydlení. Když jsem byla pokrytá pěnou úplně celičká kromě obličeje, chopil se Pán kartáče a začal mne drhnout. A nijak mne nešetřil. Kůže mne pálila a musela jsem zatínat zuby, abych nefňukala.

Když byl Pán spokojen, vzal sám sprchu a opláchl mne jejím proudem. A protože měl najednou náladu na hraní, začal přepínat páčku teplé a studené vody a bičoval mne střídavě proudy ledové a vařící vody… A nejhorší bylo, když tohle začal dělat s proudem vody zamířeným na a do kundičky. Myslela jsem, že zešílím. Ale navíc mne to začalo hrozně moc vzrušovat… A to jsem nesměla dát nijak najevo… Kousala jsem se do rtů, zatínala nehty do rukou, aby to bolest přehlušila, ale moc se mi to nedařilo… „To se mi snad zdá, děvko! Ty se snad uděláš úplně kdykoliv!“ Pán vypnul vodu a začal si chystat věci na klistýr. „Omlouvám se, Pane.“ „Tyhle kecy Ti nejsou nic platný, čubo! Stejně Ti nevěřím ani za mák. Ty Tvoje omluvy. Pořád se jen omlouváš, ale polepšit se, to ne… A teď mlč a koukej se předklonit, děvko!“ Poslechla jsem a snažila se uvolnit zadeček… Nicméně, když tam Pán začal zasouvat trubičku od klistýru, stejně to bolelo jako čert. „No no no, snad se nezblázníš… Takový krásný kolík jsi tam měla celou noc a z tohohle tu teď budeš dělat vědu?!?“ Neměla jsem daleko do pláče, ale držela jsem a mlčela… Pak jsem ucítila jak do mne začíná téci voda. A nebyla to patrně jen voda, protože to hrozně pálilo. Jak jsem měla zadeček rozbolavělý z nočních „hrátek“ a pak ještě z vodního mučení ráno, bylo to vážně šílené. Doufala jsem, že už to brzy skončí. Ale přišlo mi to opravdu nekonečné. Myslela jsem, že mi prasknou střeva, než bude Pán spokojen. Když ta chvíle nastala, bála jsem se jakkoliv pohnout, aby to ze mne hned nevyteklo.

„Hodná čubička,“ poplácal mne Pán po zádech… Teď Tě tu chvilku nechám a Ty to pěkně vydržíš, protože jsi poslušná čuba. A když to vydržíš, půjdeme pak společně na procházku. A když ne, čeká Tě pobyt v kleci dole v mučírně. Tak si to dobře rozmysli.“ Na to jsem už jen zaslechla, jak za mnou zaklaply dveře koupelny a Pán byl pryč. A já stála předkloněná s bouřícími střevy a doufala, že to čekání nebude dlouhé. Nevím jak dlouho jsem tam tak stála, když jsem ucítila na zádech něčí dotek. Byl to Pán! On vůbec nikam neodešel! Jen mne tak zkoušel… „Tak, čubinko, protože jsi teď byla poslušná, můžeš si dokonce dojít na záchod. Ale jestli uděláš cestou loužičku, dostaneš pořádný nářez! Tak plav!“ „Děkuji Vám, Pane.“ vypravila jsem ze sebe a pomaličku se narovnala. Bouře v mých střevech sílila šílenou rychlostí… Pěkně pomalu jsem vylezla z vany a pomaloučku se doplahočila na záchod. Ani jsem si ten luxus, že si můžu sednout na mísu jako člověk, nijak neužila. Jen jsem dosedla, ucítila jsem, že má střeva se rozhodla vypudit veškerý obsah pryč. Bylo to hrozné. Bylo mi špatně a vůbec jsem se necítila čistější. Spíš naopak… Trvalo to patrně hrozně dlouho, protože na mne začal Pán hartusit… „Co to tam pořád děláš, děvko? Takhle Ty se mi odvděčuješ za mou dobrotu? Příště Tě to nechám udělat do kbelíku uprostřed mučírny, jestli sebou hned nepohneš!“ Honem jsem se utřela, spláchla a spěchala ven. „Tak se honem opláchni a vezmi si to, co tam máš připravené. A honem. Dávám Ti na to jen 3 minuty!“

pokračování příště ...