reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Výlet s mým Pánem - část 4.
Výlet s mým Pánem - část 4. Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 8
SlabéVynikající 
Napsal Faraon   
Monday, 25. February 2008

„Sluší Ti to, čubičko… Ale ještě to není dokonalé…“ Pán se znovu vydal na průzkum obsahu všech skříní. A nejspíš brzy našel, co hledal. „Tak teď si můžeš sednout na postel, čubičko…“ To se mi sice vůbec nechtělo… Už jen představa, že se posadím na ty dvě obří věci v mých útrobách, mne děsila. Ale co zbývalo. Pán by určitě nebyl ochoten snášet nějaké mé další zlobení a dole na rohoži jsem opravdu spát nechtěla. Sedla jsem si na postel. Bylo to opravdu hrozné… Jako by mne něco vevnitř trhalo na kusy. „Nohy k sobě!“ dál velel můj Pán.

Poslouchala jsem jako hodinky. A Pán mi nohy svázal pěkně pevně k sobě. Nejdříve kotníky, pak pod koleny, nad koleny a úplně nakonec i stehna těsně pod zadečkem. Nemohla jsem se ani pohnout. Pán vzal moje nohy a položil je na postel. „Teď si lehni, čubko!“ Poslechla jsem. „Ruce!“ zavelel Pán. Natáhla jsem k němu ruce sepjaté zápěstími k sobě. Opět byly ruce pečlivě svázány, ale tentokrát naštěstí jen zápěstí. Ale to pořád nebyl konec. Pán upravil mou polohu na posteli a pak vzal delší provaz a přivázal mi s ním ruce k pasu. Pěkně mne omotal dokola. Vůbec přitom nedbal na to, že mi každý pohyb způsobuje šílené utrpení. Spíš mu to bylo vhod… Nakonec mne ještě za nohy a obojek a pas pevně zajistil a připevnil k posteli tak, že jsem se už opravdu nemohla vůbec hýbat. Pak se na mne se zalíbením podívat… „Přeji Ti dobrou noc, čubičko, a hezky si to užij…“ Na to mne přikryl dekou, lehl si na postel z druhé strany a šel spát. A já se o to alespoň pokoušela. Jenže vždy, když už jsem skoro usínala, nebo snad dokonce i usnula, spustil obrovský vibrátor v mé kundičce a já se probudila. A pak jsem se usilovně snažila se nehýbat a nevydávat žádné zvuky, abych snad neprobudila Pána.

Nevím, jak jsem to dokázala, ale dočkala jsem se takto rána. Jenže jsem nemohla vstát. Musela jsem počkat až se probudí Pán a vysvobodí mne z toho hrozného utrpení…

Jenže Pánovi se zrovna nechtělo vstávat moc brzy. Počítala jsem doslova minuty, kdy se ještě nebudu moci hýbat a modlila se, aby se Pán konečně probudil. Když se to stalo, strašně jsem se těšila, že už bude konec mého utrpení. Ale nebylo to tak snadné.

Pán mi sice uvolnil pouta, které mi neumožňovala se hýbat na posteli, ale k dalšímu povolení mých pout se neměl. Znovu se natáhl na postel a založil ruce za hlavou. A jen tak si odpočíval. Já neměla moc dalších možností k pohybu a ani jsem se o žádný moc nesnažila, všechno mne bolelo a uvnitř jsem byla celá otlačená. Hrozně bych se chtěla zbavit těch dvou trapičů v mých útrobách, ale netroufla jsem se to Pánovi ani naznačit. „Tak snad aby ses přestala válet, čubko, ne?!? Nemáš dělat snídani? Ahá, Tobě překáží to pouta, jo? No dobře, tak já Ti je tedy sundám, když jsi tak nemožná a neumíš si s tím poradit…“ Na to mi Pán sundal všechna pouta, ale o kalhotky nezavadil snad ani pohledem. Musela jsem se smířit se skutečností, že ty mi i s oběma trapiči zůstanou. Co se dalo dělat.

Jakmile jsem neměla pouta, hned jsem se snažila vstát, ale nijak moc mi to nešlo. Byla jsem celá ztuhlá… „Že Ti pomůžu bičem, čubo?!?“ „Já se snažím, Pane, ale fakticky mi to nejde. Skoro se nemohu hýbat. Celé tělo mám ztuhlé…“ „Tak ztuhlé, říkáš… No to vyřešíme…“ Pán si mne hodil přes rameno a někam mne nesl. S hrůzou jsem zjistila, že dolů do sklepení…

Tam mne postavil doprostřed místnosti a hned mi připoutal ruce ke kladce a vytáhl je vzhůru. Nohy pak připoutal široce rozkročené k okům v zemi. A zase odešel někam mimo můj dohled… Za chvíli se však vrátil a v ruce držel hadici na vodu. Začala jsem tušit nejhorší… A skutečně, vzápětí mne Pán začal kropit a polívat a ničit proudy ledové vody z této hadice. Bylo to strašné, ale kupodivu mi to opravdu rozproudilo krev v těle. Což ovšem bylo také hrozné, protože mne všechno začalo bolet. Lapala jsem bolestí po dechu a hrozně moc se mi ulevilo, když konečně Pán přestal. „Děkuji Vám za péči, Pane…“ vyblekotala jsem ze sebe. „Ale to ještě nemusíš, děvko, ještě jsem neskončil…“ pravil posměšně. Přistoupil ke mně, serval ze mne ty hrozné gumové kalhotky a prudce a naráz vytáhl oba trapiče z mých útrob. Čekala jsem, že se ze mne vyvalí litry krve, ale asi to přece jen nebylo tak hrozné. I když moje tělo se zevnitř úplně sevřelo bolestí. Pán odstoupil a znovu zapnul vodu… A tentokrát ji pustil jen tenkým ale prudkým proudem… A zaměřil se na moje dvě rozbolavělé dírky. Zoufale jsem zatínala zuby a doufala, že už to brzy skončí. A když to Pána konečně přestalo bavit, tak (nebýt pevně zavěšená) bych nejspíš upadla na zem. Jenže to jsem si teď rozhodně nemohla dovolit… Pán po mně hodil nějaký hadr: „Utři se děvko, ať mi tu nenaděláš.“ Pak povolil moje ruce i nohy a netrpělivě čekal až splním jeho příkaz. „Děkuji Vám, Pane.“ vykoktala jsem ze sebe úplně zmrzlá a celá bolavá.

pokračování příště ...