reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Výlet s mým Pánem - část 2.
Výlet s mým Pánem - část 2. Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 10
SlabéVynikající 
Napsal Faraon   
Friday, 28. September 2007

   Pán mne odepnul od trestné kozy, řetízky od pout znovu upevnil tak, jak to má být, vzal do ruky mé vodítko a vedl mne po schodech nahoru…Tentokrát mne Pán zavedl do kuchyně. Již sem nanosil veškeré zásoby, které přivezl. „Tak, čubičko, tohle teď bude Tvoje království. Pěkně to tu ukliď a připrav něco k večeři. A hezky šupem, mám hlad! Nějak mi tou péčí o Tvou výchovu vytrávilo.“ Pak mne plácl rukou po zadečku, na nohu mi připnul řetěz, který byl na pevno připevněn někde v kuchyni a odešel. Rychle jsem se pustila do uklízení potravin a obhlížení kuchyně. Musela jsem honem zjistit kde je co uklizeno. Při uklízení zásob jsem zjistila, co je všechno nakoupeno a rozhodla se udělat rychlý přírodní kuřecí řízek s hranolky. Během asi 20 minut to bylo hotové, naservírovala jsem vše pěkně na talíř, ozdobila trochou zeleniny a připravila na tác. Doplnila jsem lahví piva a sklenicí na něj…Pak jsem se dobře rozhlédla, abych nezakopla o řetěz, připoutaný k mému kotníku, vzala tác do rukou a nesla ho Pánovi do hlavní místnosti.

Pán tam seděl pohodlně v křesle a sledoval televizi. Donesla jsem tác ke stolu a všechno na něj naservírovala. Pak jsem poklekla Pánovi k nohám a ohlásila splnění úkolu: „Vaše otrokyně Faarah Vám připravila oběd, můj Pane. Přeji Vám dobrou chuť, Pane. Budete si přát ještě něco, Pane?“ „No uvidíme jak se Ti to povedlo, čubko. Trvalo Ti to pěkně dlouho. Asi jsi se málo snažila.“ Skoro mi to vehnalo slzy do očí. Copak se to dalo stihnout rychleji? Ale tyhle myšlenky jsem musela rychle zahnat, Pán uchopil moje vodítko a vedl si mne ke stolu. Opět jsem musela klečet u jeho nohou a sledovat jak jí. I já už měla hrozný hlad, ale musela jsem počkat, jestli můj Pán usoudí, že mám na nějaké jídlo nárok… Jenže Pán si chtěl hlavně hrát. „Popros, čubičko!“ Tak jsem si musela jako vychovaný pejsek sednou na „zadní“ a „předními“ prosit… A Pán mi pak hodil kousek masa. Pokusila jsem se ho chytit v letu, ale netrefila jsem se. „Ty jsi ale hloupá čubka! Podívej ten nepořádek! To si odskáčeš!“ Sebrala jsem sice maso ze země a rychle snědla, ale další už jsem nedostala. Pán se hněval. Jenže copak je to tak jednoduché chytit hozené maso ve vzduchu?!? Ale Pána tyhle „moje drobné“ problémy nikdy nezajímaly… Klidně si dál jedl a já se trápila hlady u jeho nohou. Naštěstí se mne Pánovi asi zželelo a nesnědl všechno. Zbytek jídla nakrájený na kousky mi položil na talíři na zem. „máš na to jídlo pět minut, čubičko, déle ani vteřinu. Tak si pospěš. Kdo ví, kdy dostaneš něco dalšího…“ To mi nemusel říkat dvakrát. Vrhla jsem se na zbytky masa a hranolek jako bych pět let nejedla. Jedla jsem na všech čtyřech jako správný pejsek a používala pouze ústa. Rukama jsem si mohla maximálně ze stran přidržet talíř. Měla jsem takový hlad, že jsem talíř vylízala úplně dočista… Když jsem dojedla, vděčně jsem se podívala na Pána a otřela se mu tváří o ruku. „no vidíš, že Ti to docela jde… Teď ukliď a umyj nádobí a udělej mi kávu. A fofrem! Ať zase nečekám kdo ví jak dlouho!“
Vskočila jsem jako když do mne střelí, rychle poskládala nádobí na tác a spěchala do kuchyně. Honem připravit hrnek na kávu, dát vařit vodu, umýt nádobí, utřít a uklidit jej, zalít kávu, hrneček dát na tác a honem s ním zpátky. Pán už zase seděl v křesle a sledovat něco v televizi. Naservírovala jsem mu jeho oblíbenou kávu se šlehačkou k ruce na servírovací stolek, poklekla u jeho nohou a ohlásila se: „Vaše otrokyně Faarah Vám přinesla kávu, můj Pane.“ Se skloněnou hlavou jsem čekala, co bude dál. Pán dál koukal na televizi, po očku jsem se na ni také podívala, co že je tam tak zajímavého… A bylo! Pán se díval na nějaký pořad s BDSM tematikou. Zrovna tam probíhal výcvik pony girl. Chuděrky dívky! Takové trápení a trýznění… Bylo mi jich líto a vůbec jsem si neuvědomila, že na to zírám s otevřenou pusou… „Copak ,čubko, snad se Ti to nelíbí?“ pravil ledovým hlasem můj Pán. Rychle jsem sklopila hlavu zpátky k zemi a potichu řekla: „Ne to ne, Pane.“ „Tak proč jsi na to tak zírala?!?“ „Bylo mi jich líto, můj Pane…“ „Tak líto, jo? Sebe by Ti mělo být líto, čubko! Zůstaň tady!“ Po těch slovech se Pán zvedl a odešel.
Vrátil se za chvilku. Neměla jsem ponětí kde a proč byl a mohla jsem se jen oprávněně bát. Rozzlobila jsem ho dnes už potřetí a tak to bude moc zlé. A to mne pořád ještě trápil bolavý zadeček i kundička. Co přijde jsem měla nakonec brzy poznat, tak se nemá cenu příliš předem trápit. Cítila jsem, že Pán stojí za mými zády, ale pořád se nic nedělo. Věděla jsem , že se nesmím hýbat, ale kdo má to hrozné napětí vydržet? Ale zatnula jsem zuby a čekala dál. Tentokrát jsem to zvládla. Pán ke mně ze zadu přistoupil a uchopil moje vodítko. „Vstaň, čubko!“ Ani mne nenapadlo se mu nějak vzpírat, poslušně jsem vstala. Pán rozepnul všechna má pouta a dal je stranou. „Klekni!“ Poslušně jsem poklekla k jeho nohám. „Ruce za záda!“ Začínala jsem tušit, že bude zle, ale co jsem měla dělat. Dala jsem ruce za záda a Pán mi je pevně spoutal. Také mi spoutal k sobě nohy v kotnících, pod a nad koleny a ještě na stehnech. Pak připoutal ruce ke kotníkům nohou. Byla jsem prohnutá tak, jak se to mému Pánovi moc líbí. Jenže tomu se to ještě nezdálo dost dobré. Dalším provazem mi pevně podvázal prsa a na bradavky pověsil svorky se závažíčky. A jako by to nebylo dost, znovu jsem ucítila pohyby vajíčka v mých útrobách. Cukla jsem sebou když se zapnulo a závažíčka na prsou se zběsile roztančila… Zatnula jsem zuby a snažila se to „rozdýchat“. A Pán se na mne se zalíbením koukal. Pak mne uchopil pod rameny a jako peříčko mne přenesl na gauč, kde mne položil. „Tak, čubičko, a tady strávíš dnešní odpoledne. Ale co to vidím, na něco jsem zapomněl…“ Otočil se ode mne a než jsem se vzpamatovala měla jsem v ústech roubík a on jej pevně dotáhl. „Tak co by to ještě chtělo… Aha, už vím!“ A znovu jsem jen vyděšeně sledovala jak se ke mně blíží se šátkem v rukách a přestože jsem se cukala (nedbaje bolesti od závažíček na bradavkách), měla jsem ho vzápětí na očích.

pokračování příště ...