reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow soutěž povídka - Subinčin den (část první)
soutěž povídka - Subinčin den (část první) Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 17
SlabéVynikající 
Napsal admin   
Friday, 22. April 2011

Tak je tu zase den blbec. V práci po mně pořád někdo něco chtěl, já nevěděl kam dřív skočit a když jsem zjistil, kvůli jakým maličkostem otravují, myslel jsem, že se neudržím. Ale na to jsem příliš velký kliďas. A přece jen bylo něco, co mě ten den drželo nad vodou, a to myšlenka, že dnes půjdu domů. Ne že bych z práce domů nechodil, ale myšlenka že mne někdo doma čeká, mne velmi povzbuzovala. Ale měl bych začít hezky od začátku.


Pracuji u jedné firmy jako projektant a to, že mám dominantní sklony, jsem objevil už před několika lety. Když jsem ještě na studiích brouzdal na netu, narazil jsem na videa s BDSM tématikou. Jenže krom toho, že se mi líbila dominance, líbilo se mi někoho ovládat, tak se mi také líbily všechny ty hračky, co se tam používaly. No prostě technik se nezapře. A tak jsem sám v průběhu let zjišťoval, co všechno mne podněcuje, co všechno bych rád. Po letech jsem se osamostatnil od závislost na rodičích a šel jsem za prací do velkého města, našel jsem si malý byt a odhodlal se, že nezůstanu jen u přání, videí a snů. Na internetu jsem si dal inzerát, že hledám subinku.

Chvíli to trvalo, ale ozvala se slečna a já byl šťastný, jako když dítě dostane novou hračku. Dlouho jsme si psali, poznávali se a povídali o tom, co by ráda. Po čase přijela, zval jsem ji do restaurace na kafe, ale ona že půjdeme přímo ke mně. Souhlasil jsem, ale přeci jen jsem jí navrhl, že se z nádraží alespoň projdeme, abychom si mohli popovídat, než dojde k realizaci našich představ. Nebyla proti a tak se taky stalo. Myslím, že to, co se odehrálo pak, bylo hezké a příjemné nám oběma. Jenže ona si chtěla jen užít. Navrhl jsem, že bychom se mohli alespoň občaspotkávat. Prý, že si to rozmyslí. No a pak už se neozvala. To mne trochu zamrzelo. Ale i neúspěch člověka zocelí.  Zase jsem byl sám a
několik týdnů jsem stagnoval. A pak jsem si uvědomil, že vím, co chci a za tím si musím jít.


Dal jsem si nový inzerát. Tentokrát, že hledám subinku, nejlépe masochistku na dlouhodobější vztah. Potkával jsem na internetu různé muže i ženy. A já věděl, že nehledám subinku, se kterou si budu jen užívat, ale hlavně hledám takovou, co se mi oddá tělem a duší, a já se jí ujmu a budu o ni pečovat a mít za ni zodpovědnost. Už jsem hrátky v posteli, kdy holce naplácám, nepovažoval za BDSM. A ani jsem takové nechtěl. Dominance byl můj přístup k životu a tak jsem
očekávál totéž od protějšku, ale i v BDSM. Dny ubíhaly a nikdo se neozval. Byl jsem zklamaný, ale taky jsem věděl, že hledám a vyžaduji závazek i z její strany. Pak se mi v mailech objevil jeden s odpovědí na můj inzerát. Nevzpomenu si už
přesně, co tam bylo, ale stálo tam něco v tomhle znění:
„Pane, vím jaká opovážlivost je Vás vůbec oslovit, ale nějak začít musím. Samozřejmě za tuto opovážlivost zasluhuji trest, ale stojí mi to za to, abych Vám napsala. Velmi mne oslovil Váš inzerát, ráda bych se stala Vaší subinkou-partnerkou.“ A takhle to pokračovalo. Líčila, že potkala několik pseudodominantů, co všechno zažila a nebylo toho málo. A že spousta z nich si chtěla jen užít a subinku hledali na to, aby si užili.  Ale ona se nedala. A to co hledám a nabízím, že by ráda. Odpověděl jsem, zda to myslí opravdu vážně a že u mě je to úplný opak, že je pro mne důležitá má dominance a sex bude mít, jen když jí to dovolím. Že pokud to myslí vážně, tak má odteď zákaz se ukájeta samozřejmě i zákaz sexu. Že si ji nejdřív vyzkouším trochu po netu a uvidím.

Za trest, který si sama skoro vyžádala jsem ji uložil, že bude celý týden chodit bez spodního prádla. Začali jsme si psát na icq. Nebydlela daleko, bylo jí 22 a ještě studovala. Nebyla žádná modelka, ale byla hezká a sympatická. A hlavě submisivní. Každý den mi psala, jak plní trest, co jsem jí dal, že se hodně stydí, všímá si, jak ji ostatní okukují, je z toho v rozpacích. Pokaždé když jde ven, když jede tramvají, když sedí ve škole, nebo je v obchodě, má pocit že ji všichni sledují. A strašně se stydí. Řekl jsem jí, že po internetu na ni nebudu příliš tlačit a nečekám, že bude absolutně poslušná, ale že dostane pravidla, kterých se má držet. Chtěl jsem vyzkoušet, jak poslušná bude, dal jsem jí úkolem večer 15 minut klečet nahá v rohu místnosti. Hezky v klidu, žádné rádio, telku atd. Odpověděla mi téměř s radostí, že to splní. Jenže
já ji zchladil: “To není všechno. Při tom klečení si dáš na bradavky a na pysky kolíčky na prádlo. Ruce budeš držet hezky za hlavou.“


Věděl jsem už, že nemá zdravotní problémy a že tohle snese. A opravdu druhý den psala, že to bylo velmi ponižující, bolestivé, ale i vzrušující a největším trestem pro ni bylo, že se nemohla udělat. Když jsem to četl, jenom jsem se škodolibě usmíval, protože jsem tohle čekal. Prosila, moc prosila: „Pane prosím, splním Vaše úkoly a splním vše, co si budete přát, ale dovolte mi udělat se.“ Zželelo se mi jí a řekl jsem: „Víš to není jen tak, tohle máš mít za
odměnu, jen za velkou odměnu. Uděláme to jinak. Ty si to musíš zasloužit. Víš, že co řeknu, plním. Takže když vydržíš 5 dní takhle klečet, smíš se pátý den udělat.“
Trochu byla zklamaná, věděl jsem, že doufala, že budu přístupnější.Ale já věděl, že potřebuje vedení a pevnou ruku. A takhle to šlo každý den. Pátý den, jsem jí řekl, že jí ke klečení něco přidám, ale jestli to zvládne, smí se do půlnoci udělat kolikrát bude chtít. „Aco pane?“ ptala se nedočkavě a s obavami. Začal jsem rozplétat co jsem vymyslel: „Víš, v tom inzerátu jsem psal, že si se mnou užiješ i výprasky a bolest. Takže před tím, než půjdeš klečet, vezmeš si vařečku a hezky si naplácáš na zadek, ale ne že se budeš šetřit. Hezky 20 slušných ran, 10 na každou půlku.“ Bylo ticho a pak
poslušně napsala: „Ano pane, udělám to, ale ne abych se mohla udělat, ale abyste měl ze mě radost.“ Tohle mě dostalo. Čekal jsem,že bude smlouvat, že bude prosit, nebo nadávat. Tahle chvíle byla pro mne zlomová. Nešlo o to, že ten trest udělá, ale o to jak se k tomu vyjádřila, a já věděl, že to bylo upřímné. Věděl jsem že je to ta, kterou hledám.
Druhý den mi napsala, že splnila vše, co jsem jí uložil. Že ji ještě bolí zadek, ale že se včera 3x udělala a poprvé dokonce rovnou s kolíčky, které nesundala. Ptala se, co má dělat dál?


Nevydržel jsem to a napsal: „Dál už budeš mít jediný úkol a topřijít za mnou na schůzku.“ „Ano pane, to jsem moc ráda.“ Dál už jsme si jen povídali, zajímalo mne, jak se jí úkoly líbily, jak je plnila, ale taky jsem se ptal i na běžný život. Jak se má, jak jí jde škola atd. atd.

Konec první části. napsal Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny