Je tomu již pěkných pár let, co mi ujel vlak. Piší tuto vzpomínku na krátkou, ale s odstupem času, jednu z nejhezčích epizod mého života. Píši ji nejen, abych ulevil své duši a svědomí, ale také jako memento mladším, aby také nepromarnili šanci, která již nemusí přijít.

Ani jsem nestačil dopít a do místnosti vešel starší muž a usedl k vedlejšímu stolu. Jeho věk byl podtržen holí, o kterou se při chůzi opíral. Pozdravili jsme se a občas přes stůl prohodili pár slov. „Nechceš si přisednout?“ vyzval mne. Já pozvání bez váhání přijal. Okamžitě mi začal tykat, což mi při našem věkovém rozdílu pár desítek let nedělalo problém. Pouze jsem se neodvážil tykat jemu, tak jsem zůstal u vykání. Představili jsme se a dali se do řeči. Postupně jsme si vylíčili své osudy a já k tomuto cizímu člověku začal pociťovat něco, co jsem v té chvíli nedokázal popsat. V každém případě ve mě vzbuzoval obrovskou důvěru a naději.

Po příchodu do jeho bytu bylo hned poznat, že vede mládenecký život. Omluvil se, že ho bolí nohy, a tak jak přišel se natáhl na lůžko. Navrhl jsem, že uvařím čaj. Odešel jsem do kuchyně dal se do práce. Cítil jsem, že to musím udělat. Cítil jsem, že tam vedle je někdo, kdo potřebuje mou službu, můj pán. Svlékl jsem se tedy do naha a opláchl se nad umyvadlem. Teď, nebo nikdy! Vzal jsem podnos, na něj dal šálek s čajem a vstoupil do pokoje. Postavil jsem se před pána, podnos jsem odložil na stůl a šel se pánovi ukázat.

Ten se překvapeně na lůžku posadil a chvíli na mne zíral. Naznačil, že se mám pomalu otáčet. Otáčel jsem se, aby si mne nohl důkladně prohlédnout, dokud mne sám nezastavil. Poklekl jsem pánovi k nohám. Pohledem jsem jej požádal o svolení zout mu boty. Než jsem se jich rukama dotknul, políbil jsem jejich špičky. Každou jsem jednotlivě vzal do dlaní, sundal ji pánovi z nohy a odložil. Pohled pána mi dával povel, abych pokračoval. Nikdo nemusel promluvit, vše se odehrávalo naprosto přirozeně a tak, jako by se nikdy nedělo jinak.

Postupně jsem pána svlékal, a zjišťoval, že jeho tělo potřebuje podrobit hygieně. Chtěl odejít se umýt, já mu ale dal najevo, že na to jsem tu já. Cítil jsem potřebu udělat něco vyjmečného. Ústy a jazykem jsem začal čistit pánovo tělo. Postupně od nohou přes gentálie a anál jsem se posouval dál a dál po pánově těle. Byl jsem úplně oddán této činnosti, pach a chuť pánova těle mne naprosto uhranuly. Byl jsem neuvěřitelně vzrušený. Když jsem se posunul výše, pán mě uchopil za pyj. Stačil jen tento dotek a já stříkal na jeho hruď. Vrátil jsem se zpět a pána znovu dočistil o mého spermatu. Když jem byl hotov, usadil jsem se k pánovu klínu a začal zpracovávat ústy a jazykem jeho gentálie. Pohrával jsem si s jeho pyjem, i když bylo zřejmé, že pánův věk již žádnou erekci neumožní. Nebylo pro mne podstatné nic, jen to, co se pánovi líbilo.

Přece jen to pivo bylo znát a pán se začal ošívat. Potřeboval jít na toaletu. Ta byla vzhledem ke stáří domu situována na společné chodbě a dům plný cikánů. I v tuto chvíli jsem cítil, že tento problém musím vyřešit. Vzal jsem pánův pyj do úst a prosbou v očích jsem dal najevo svou připravenost. Po chvíli váhání mi bylo dopřáno obsahu pánova močového měchýře. Sál jsem do poslední kapičky. Za odměnu jsem pak směl líbat a laskat se s jeho genitáliemi či konečníkem.

Byl jsem jeho! Cítil jsem, že mu patřím.

Pán se také vžil do role, kterou dosud nepoznal. Ale nebyla mu nepříjemná.

Vždy jsem se třásl vzrušením a nemohl se dočkat další návštěvy. Pán si sice přál, mne mít u sebe napořád, ale já pod vlivem tehdejších ideologií a i z určité nevyzrálosti, jsem souhlasil pouze s víkendovými návštěvami. Při té příležitosti jsem pánovi samozřejmě provedl domácí úklid, vypral a dal do pořádku domácnost, aby vydržel do příští návštěvy.

Každý pátek odpoledne jsem stál v určený čas na zápraží a čekal na přijetí do víkendové služby. Ještě před otevřením dveří jsem se ještě na chodbě svlékl abych do služby vstoupil jak se sluší a patří. Po té jsem před pánem poklekl a políbil mu nohy. Jednou mne pán přijal v době, kdy měl na návštěvě dvě sousedky. Byly to dvě postarší tlusté cikánky. Již o mě předem asi věděli, neboť nejevily žádné známky překvapení. Klečíc před mým pánem jsem dostal pokyn se stejně pokořit před dámami. Účel jejich návštěvy jsem záhy pochopil. Pán dlužil obyvatelům domu nemalé částky a já měl dluh odpracovat. Tyto ženy měly pomáhat pánovi s mým výcvikem, kdybych kladl odpor. Já byl ovšem věrným psem svého pána a na žádný vzdor jsem ani nepomyslel. Svého pána jsem natolik miloval, že jsem byl pro něj ochoten i zemřít. Na důkaz mé pokory jsem přijal obsah močových měchýřů obou cikánek.

Pro každý případ byl dohodnut můj preventivní výprask a následné pokoření se před všemi obyvateli domu. Byl jsem odveden na dvůr, a v kleče přivázán ke kůlu. Za účasti všech obyvatel jsem několik hodin s přestávkami bičován. Pán dohlížel zda vše probíhá, jak se s věřiteli dohodl.

Má nová služba začínala již za vraty průjezdu, kde jsem zanechal své svršky a dál se po domě pohyboval nahý. Mým hlavním úkolem byla starost o čistotu společných prostor, zejména chodeb a záchodů. Podlahy a mísy jsem čistil jazykem a ústy. Každému kolemjdoucímu bez rozdílu jsem musel prokazovat úctu pokleknutím a políbením jeho botou. Pokud si přál taj jsem je i s podrážkami jazykem očistil od prachu. Občas jsem schytal nějakou tu ránu bičem, který jsem měl stále u sebe připraven jej nabídnout. Pokud měl kolemjdoucí potřebu se vyprázdnit a já byl na blízku, učinil tak buď na mě či do mě. Což při skladbě obyvatel domu bylo velice časté. Nezřídka jsem byl volán na práci i do bytů. Na dvoře jsem pak byl hračkou pro místní omladinu. Jako bílý otrok jsem toho schytával velice hodně. Polykání lidských či psích výkalů bylo považováno za samozřejmou a také mou jedinou stravu v domě. Sprcha čerstvé moči byla pro mě mnohdy spásou.

Můj pán na mě dohlížel a staral se o to, aby jeho věřitelé byli spokojeni. Já měl starost zejména o to, zda je se mnou spokojený a zda úroky z jeho dluhů nenarůstají. Má láska k němu byla bezmezná.

Takto jsem sloužil pánovi jako zástava jeho dluhu řadu let. Jenže čas je neúprosný a pán jednoho dne odešel a dluh ještě nebyl splacen. V den jeho smrti se na mne vrhli obyvalé domu s tím, že mne pán odkázal v závěti jim. Bez řečí jsem dostal okovy s řetězy byl jsem uvázán u kůlu na dvoře. Večer se sešla celá komunita a dohadovala se jaký má kdo podíl na pánově dluhu a co vlastně se mnou. Byklo dohodnuto, že zůstávám v jejich službě natrvalo. Již nikdy jsem se neměl vzdálit z domu. Byl jsem odkázán pracovat jako bílý otrok v domě plném cikánů 24hodin denně po zbytek svého života. Stal jsem se majetkem komunity cikánského klanu obývajícího tento dům. Již jsem se po domě pohyboval vždy v řetězech a vždy pod dohledem zástupce jedné z věřitelských rodin. Pracoval jsem od 3 hodin ráno do 2 hodin v noci. Pouze hodinu jsem směl odpočívat na řetěze u kůlu. Bylo mi vždy podporou vědomí, že můj pán by to tak chtěl. Vzpomínka na něj mě stále udržovala v psychycké kondici.

Tento múj úděl trval dlouhá léta. Vysvobozen jsem byl až policíí která ztajišťovala vyklízení domu před budoucí demolicí.

Pán již není mezi námi a já se k němu přesto ve svých vzpomínkách stále vracím.

Již vím, co to je, když pes teskní po svém pánovi.

napsal

Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny