reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Procházka Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 11
SlabéVynikající 
Napsal Neobyčejná   
Friday, 16. September 2011

Táhneš mě za sebou po lesní cestě. Hned za posledními domy na konci vesnice jsi mi drsně nasadil obojek. Zápěstí mi secvakla želízka. K obojku jsi mi připnul řetízek . Nepromluvils ani slovo od chvíle, kdy jsme vyrazili . . . to mě trochu děsí. Rád mi říkáš, co se bude dít a pak pozoruješ, co to se mnou dělá. Co je to s tebou dneska? Vím, že otázka by nepomohla, Pán mi řekne, co uzná za vhodné a co podle něj potřebuju vědět.

Směs strachu a rozjitřená fantazie se začíná projevovat starým známým způsobem . . . no jo, v kalhotkách bazén, to si zase něco poslechnu! Ale pořád nezastavujeme. Neznám to tady, přijeli jsme teprve včera, ale vypadá to, že ty míříš ke konkrétnímu cíli. Kdyby ses vydal do lesa jen tak, budeš vyhlížet vhodné místo. Ty ale jdeš cílevědomě pořád dál. Kruci kam to jdeme?? Táhneš mě za sebou celkem nevybíravě, s rukama za zády mám trochu strach, abych neupadla. Ale věřím, že odhadneš mé možnosti, neznáme se přeci týden, i když dnes mám chvílemi pocit, jako by to bylo poprvé. Ta nejistota mě mate a vzrušuje.

Najednou se zastavíš a přitáhneš si mě k sobě – „Chtěla bys vědět kam jdeme? Počkej, uvidíš!“ V očích ti zlověstně blýskne, na rtech vědoucí úsměv. „Hravě“ mi promačkáš prsa až syknu bolestí, letmo mě líbneš a poplácáš po zadečku – „Tak jdeme dál.“ Vážně víš jak mě neuklidnit :-) Stará známá hra na kočku a na myš nás nepřestává nudit ani po mnoha reprízách. Vím, že mi skutečně neublížíš, takže se můžu začít krásně bát, cos přichystal za překvapení.

Po odhadem 2-3 km docházíme k opuštěné stavení, nejspíš stará hájovna. Odemykáš a pokyneš mi, ať jdu za tebou. Dům je prázdný a zaprášený. Procházíme přes několik menších místností a jdeme po schodech na půdu, která je oproti zbytku domu nápadně uklizená. Co všechno je oproti zbytku domu jinak, mi dochází velmi brzy. Uprostřed místnosti pevná kovová postel a podél stěn všechny nástroje, mučidla a rekvizity, které jsem schopná vyjmenovat + pár věcí, o kterých doufám, že jsou tu jen na efekt. Přitáhneš si mě k sobě a se rty téměř na mém uchu začneš: „Tak jakpak se ti tu líbí? Koupil jsem to asi před třemi měsíci, chvíli trvalo sehnat všechny hračku a trochu to zařídit, teď je to ale plnohodnotná mučírna . . . a je čas jí vyzkoušet, doufám, že se těšíš tak jako já.“ Omámeně koukám kolem sebe. Ty mi odemykáš pouta a přikazuješ, abych se svlékla. Zdá se mi tu na to trochu zima, ale poslechnu.

Dovedeš mě k posteli, poslušně si sedám a ty mi šátkem zavazuješ oči. Rukou mi zajedeš mezi nohy – „Ale ale, ty se koukám taky těšíš, děvko jedna, uvidíme, jak dlouho ti to nadšení vydrží . . .“ Na ruce a nohy dostávám pouta, která dobře znám a poutáš mě k pelesti a nohám postele. Netuším, co přijde na řadu. Podle kroků chvíli jen přecházíš okolo a díváš se na mě, vychutnáváš moji nejistotu. Slyším škrtnutí zapalovače, že by na začátek vosk? Cítím plesknutí důtek na těle – „Zima, co? Pěkně tě prokrvíme, neboj.“ Svištící důtky tančí na mém nahém těle. Krok zpět, představuju si, jak spokojeně pozoruješ svoje dílo. Znovu zavržou prkna v podlaze, kloužeš rukama po zarudlé kůži a kontroluješ, jak jsem na tom. Když do mě strčíš prsty, lehce se zachvěju – „Zase nadržená? Čím tě to prosím tě doma krmili, že z tebe tohle vyrostlo?“ Spokojené uchechtnutí.

Znovu slyším přecházení po místnosti a už na mé bradavky dopadají pálící kapky vosku. Au, kdyby jen na bradavky. I moje vlhká kamarádka tam dole schytá pěkných pár zásahů. To máš za to, zrádkyně jedna, vždycky práskneš, jak moc mě tohle hraní baví! Horko najednou střídá chlad, na tom nejcitlivějším místě – zajímalo by mě, odkud jsi tady vyčaroval led!!! Studí, studí -„No necukej se,

ještě dostaneš do zadečku. A zvedni tu prdel, dám pod tebe igelit, hezky si to z něj pak slížeš, těšíš se?“ –„ Ne, Pane.“ – „Dobře, však tu tak nejsme pro tvojí zábavu. A ať se nějak zabavíme, než se to v tobě rozpustí, hezky kuř.“ A už mi cpeš hrubou silou ptáka do pusy. Je vidět, že ses bavil, už je pěkně tvrdej.

Pečlivě saju, můj krk nešetříš jako obvykle. Když začneš tvrdě přirážet, vím, že už máš na mále. Za chvíli už mi stříkáš do krku. Poplácání po tváři – „Šikovná děvka, dobře posloužila Pánovi. Koukám, že už tu máš pěknou loužičku. Odpoutám tě, aby sis to mohla hezky slízat a já si u toho dám cigaretu a skleničku červenýho . . . ale neboj se, to nebude zdaleka všechno, dneska se moc nevyspíš a zůstáváme tu celý víkend!“