Sedím v autobusu a směřuji někam
na Šumavu. Právě jsem úspěšně odmaturovala na zemědělce, a
už se těším na svoje první místo. Farma Tiché údolí. Tam
jsem měla nastoupit jako chovatelka koní. Neudělala jsem si žádné
prázdniny, když jsem si našla v inzertním časopisu nabídku
na volné místo chovatelky koní, neváhala jsem ani okamžik.
Poslali mi dlouhý dotazník, a po domluvě přes internet, jsem
souhlasila s nástupem ihned po škole. Bylo by taky zbytečné
dál setrvávat v dětském domově, kde jsem vyrůstala, a kde
už pro mě po maturitě nebylo místo. Navíc mi na farmě nabízeli
bydlení. Od autobusové zastávky, kde jsem vystoupila mě čekalo
ještě pět kilometrů lesem, až se přede mnou otevřelo
zapomenuté údolí v krásném koutě Šumavy.
Budovy farmy ležely přede mnou dole
v údolí jako na dlani. Pečlivě vypískované cestičky,
krásně ohraničené výběhy, a okolo rozlehlé pastviny. Farmu
tvořil soubor budov s uzavřeným dvorem, obehnaný vysokou
zdí, ve které byly masivní kovová vrata. Zvoním na zvonek, a
snažím se usmívat do kamery domovního komunikátoru. Po chvilce
čekání se mě nějaký mužský hlas ptá, co si přeji.
Vysvětluji kdo jsem, a za okamžik se ozve bzučák, a já vstupuji
dovnitř. Stojím bezradně na rozlehlém dvoře, který je lemován
budovami s podloubím. Musela to být nějaká tvrz, protože
podloubí vypadá hodně starodávně. Na další pozorování již
není čas, přicházejí ke mně dva muži. Jeden se představuje
jako majitel, a druhý jako trenér koní. Když se po vzájemném
milém přivítaní ohnu zpět k zemi pro své zavazadlo, někdo
mi něco přitiskl na obličej, a když jsem chtěla vykřiknout, tak
jsem se nadechla, a………………
Začínám vnímat bolest v hlavě,
a nějak mě podivně brní ruce. Nemohu pořádně otevřít oči.
Postupně se mi vrací všechny smysly. Cítím, že mám něčím
zavázené oči, a že jsem úplně nahá. Úplně asi ne, protože
do těla se mi zařezávají nějaké provazy, kterými jsem
připoutaná. Ruce mi brní proto, že je mám roztažené, a
přivázané k nějakému kříži. Stojím jenom na špičkách,
a tělo mám úplně našponované. Cítím, že provazy obepínají
celé moje tělo, a nějaký svazek provazů, který mi nemilosrdně
tlačí na moji třešničku, nám zaříznutý do svojí mušličky,
a do zadečku. Nedokáži si nijak srovnat myšlenky v hlavě,
ale první co mě napadlo, bylo volání o pomoc. Pusu mi ale
vyplňuje tuhý gumový válec, který nedokážu jazykem vytlačit.
A stejně, kdo by mě asi tady slyšel?
Slyším přicházet kroky, a
bouchat dřevěná vrata.
„Tak panenka už se nám konečně
probrala,“ slyším známý hlas majitele farmy, „tak ty jsi u
nás chtěla dělat chovatelku koní?“ Pokračuje otázkou, na
kterou mu stejně nemohu odpovědět i kdybych chtěla. Trošku sebou
zkouším zacukat, ale provazy drží příliš pevně. Jediný
výsledek je, že se mi ještě zvětšil tlak provazů na moji
třešničku. A jak tady tak visím, cítím, že mnou projela
chvilková vlna rozkoše, a moji mušličku zalilo podivné horko.
Hlavou mi projela věta z jedné knížky, kde autor psal, že
od bolesti ke slasti je pouze krůček.
„Ale víš holka, my hledáme spíš
ty koníky. Víš, takové ty lidské koníky! A ty se nám náramně
hodíš! Z děcáku, nikdo tě nebude hledat, minulost vyřešená,
ideální typ pro naši drezůru! Teď tě tady nechám napospas
našemu doktorovi, a ten tě připraví k ustájení.“
Slyším jak odchází, ale nic
nevidím. Do očí se mi tlačí slzy bezmocnosti! Co se mnou chtějí
dělat? Dostala jsem se do rukou nějakým úchylům! Nejsem žádný
svatoušek, pár kluků už jsem měla, ale co znamená tohle? Slyším
cinkání nějakých nástrojů.
„Tak, kobylko, teď tě musím pánovi
připravit, a ty budeš hezky hodná,“ slyším hlas muže, který
se mi představil jako trenér, „musím ti dát vodící kroužky,
abys poslouchala!“ Ucítila jsem jak mi něčím namazal bradavku
na mém prsu, a začal ji mnout. Potom ji silně stiskl a prsem mi
projela ostrá bolest. Z roubíku mí stékaly proudy slin na
moje tělo, a mísily se s potoky slz, které mi začaly stékat
po tváři. Cítila jsem tupou bolest, a měla jsem pocit, že mi
něco na prs navléká. Když mi propíchl druhou bradavku a zase mi
něco na ní navlékal, zdálo se mi, že jsem na chvíli omdlela. Po
nohou mi stékal potůček moče, kterou jsem bolestí neudržela.
Probral mě k vědomí, když
mi dal čichnout ke čpavku.
„No tak, musíš něco vydržet,
chápu, že kroužkování je bolestivé, ale je pro výchovu nutné!“
Začal se věnovat mojí nosní přepážce. Chvíli mi ji zase
jakoby masíroval prsty, a pak jsem ucítila tupou bolest. Kupodivu,
mě to tak nebolelo, jako když mi propíchl prsa! Na rtech cítím
chladný dotek kovu, jak mi nasouvá něco do propíchnuté nosní
přepážky. Vysunuji trochu jazyk, a cítím, že mi z nosu
visí kruh! Cítím i jeho tah! On mě normálně propíchl a
okroužkoval!
„Tak vidím, že tě to začíná
zajímat, tak ti sundám šátek, ať z toho taky něco máš.“
Řekl a strhnul mi šátek z hlavy. První co jsem uviděla,
byly hroty mých prsou, které byly těsně za bradavkami propíchnuté
velikými ocelovými kruhy, a asi takový jsem měla i v nose.
Horší ale bylo to, co jsem viděla rozložené na stole, který
stál poblíž, a nad kterým se teď muž skláněl. Když se
otočil, držel v ruce široký kožený pás, se spoustou
řemínků a karabinek. Prostrčil ho za mnou pod provazy kterými
jsem byla přivázaná, a začal ho pevně stahovat. Tvrdá kůže se
mi nemilosrdně zaryla do těla nad mými boky, a sevřela můj pas
nesnesitelným tlakem. To přece nemůžu vydržet! Chtěla jsem ho
prosit, ať toho nechá, ale místo toho jsem jen nesrozumitelně
mumlala do roubíku. Zajistil pás v poloze kdy už jsem měla
pocit, že musím bolestí omdlít.
„Neboj se, teď se ti určitě zdá,
že to nevydržíš, ale tělo se ti přizpůsobí, a za pár dní,
to zase dotáhneme.“ Za pár dní! To snad nemyslí vážně! Přece
mě tady nemůžou držet věčnost! Na druhou stranu mi podvědomí
domlouvalo, že když už mě takto poznamenali, tak mě odtud určitě
dobrovolně nepustí! Teď si přinesl ze stolu další část mého
postroje. No to snad nemyslí vážně! Tak ohromný úd jsem viděla
jenom v nějakém pornočasopise. To do mě nemůže nikdy
dostat! Povolil mi provazy na kotnících a kolenou, a roztáhl mi
nohy od sebe. Dolů jsem pořádně neviděla, ale zahlédla jsem ho,
jak úd namazal nějakou mastí, sklonil se k mému rozkroku, a
dost nešetrně mi ho začal cpát do mé mušličky. Chvílemi se
mi zdálo, že mě úplně nadzvedává nad zem! Cítila jsem ohromný
tlak na vnitřnosti, které díky silně staženému pásu neměly
kam ustoupit. Ta věc mě dokonale vyplnila, a nesnesitelně mě
tlačila na děložní čípek. Zajistil ji řemeny vpředu k pásu,
a další mi protáhl mezi nohama, a zajistil je k pásu vzadu.
Ze stolu vzal něco, co připomínalo koňský ohon, a končilo to
takovou podivnou hruškou. Sklonil se zase mezi moje nohy, a ucítila
jsem, jak mi cpe tu hrušku do zadečku. Začala jsem řvát do
roubíku, ale nebylo to nic platné. Choval se jako robot. Vůbec
žádný náznak soucitu, natož nějakého citu! Hruška zaskočila
dovnitř, můj zadeček se kolem ní stáhl, a já měla pocit, že
se mi chce na velkou. Byla jsem dole dokonale vyplněná těmi jeho
nesnesitelnými nástroji. Vše zajistil řemínky, a hrušku která
ve mně hluboko vězela ještě přizvedl, tak že začala silně
dráždil můj močový měchýř. Mezi nohama jsem cítila tuhé
koňské žíně! Tak oni ze mě chtějí doopravdy udělat koně!
Oni mě chtějí ustrojit jako koně, ale co se mnou chtějí potom
dělat?
Tlak na moje vnitřnosti, a silně
stažený pás, a možná i nedokrvení roztažených rukou způsobilo
to, že jsem se dostala do stavu naprosté otupělosti, a únavy,
uviděla jsem nějaké mžitky před očima, a propadla jsem se do
černé tmy…..
Pokračováni………
povídku napsal Pavel
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
|