Sedím v autobusu a směřuji někam na Šumavu. Právě jsem úspěšně odmaturovala na zemědělce, a už se těším na svoje první místo. Farma Tiché údolí. Tam jsem měla nastoupit jako chovatelka koní. Neudělala jsem si žádné prázdniny, když jsem si našla v inzertním časopisu nabídku na volné místo chovatelky koní, neváhala jsem ani okamžik. Poslali mi dlouhý dotazník, a po domluvě přes internet, jsem souhlasila s nástupem ihned po škole. Bylo by taky zbytečné dál setrvávat v dětském domově, kde jsem vyrůstala, a kde už pro mě po maturitě nebylo místo. Navíc mi na farmě nabízeli bydlení. Od autobusové zastávky, kde jsem vystoupila mě čekalo ještě pět kilometrů lesem, až se přede mnou otevřelo zapomenuté údolí v krásném koutě Šumavy.

Budovy farmy ležely přede mnou dole v údolí jako na dlani. Pečlivě vypískované cestičky, krásně ohraničené výběhy, a okolo rozlehlé pastviny. Farmu tvořil soubor budov s uzavřeným dvorem, obehnaný vysokou zdí, ve které byly masivní kovová vrata. Zvoním na zvonek, a snažím se usmívat do kamery domovního komunikátoru. Po chvilce čekání se mě nějaký mužský hlas ptá, co si přeji. Vysvětluji kdo jsem, a za okamžik se ozve bzučák, a já vstupuji dovnitř. Stojím bezradně na rozlehlém dvoře, který je lemován budovami s podloubím. Musela to být nějaká tvrz, protože podloubí vypadá hodně starodávně. Na další pozorování již není čas, přicházejí ke mně dva muži. Jeden se představuje jako majitel, a druhý jako trenér koní. Když se po vzájemném milém přivítaní ohnu zpět k zemi pro své zavazadlo, někdo mi něco přitiskl na obličej, a když jsem chtěla vykřiknout, tak jsem se nadechla, a………………

Začínám vnímat bolest v hlavě, a nějak mě podivně brní ruce. Nemohu pořádně otevřít oči. Postupně se mi vrací všechny smysly. Cítím, že mám něčím zavázené oči, a že jsem úplně nahá. Úplně asi ne, protože do těla se mi zařezávají nějaké provazy, kterými jsem připoutaná. Ruce mi brní proto, že je mám roztažené, a přivázané k nějakému kříži. Stojím jenom na špičkách, a tělo mám úplně našponované. Cítím, že provazy obepínají celé moje tělo, a nějaký svazek provazů, který mi nemilosrdně tlačí na moji třešničku, nám zaříznutý do svojí mušličky, a do zadečku. Nedokáži si nijak srovnat myšlenky v hlavě, ale první co mě napadlo, bylo volání o pomoc. Pusu mi ale vyplňuje tuhý gumový válec, který nedokážu jazykem vytlačit. A stejně, kdo by mě asi tady slyšel?

Slyším přicházet kroky, a bouchat dřevěná vrata.

„Tak panenka už se nám konečně probrala,“ slyším známý hlas majitele farmy, „tak ty jsi u nás chtěla dělat chovatelku koní?“ Pokračuje otázkou, na kterou mu stejně nemohu odpovědět i kdybych chtěla. Trošku sebou zkouším zacukat, ale provazy drží příliš pevně. Jediný výsledek je, že se mi ještě zvětšil tlak provazů na moji třešničku. A jak tady tak visím, cítím, že mnou projela chvilková vlna rozkoše, a moji mušličku zalilo podivné horko. Hlavou mi projela věta z jedné knížky, kde autor psal, že od bolesti ke slasti je pouze krůček.

„Ale víš holka, my hledáme spíš ty koníky. Víš, takové ty lidské koníky! A ty se nám náramně hodíš! Z děcáku, nikdo tě nebude hledat, minulost vyřešená, ideální typ pro naši drezůru! Teď tě tady nechám napospas našemu doktorovi, a ten tě připraví k ustájení.“

Slyším jak odchází, ale nic nevidím. Do očí se mi tlačí slzy bezmocnosti! Co se mnou chtějí dělat? Dostala jsem se do rukou nějakým úchylům! Nejsem žádný svatoušek, pár kluků už jsem měla, ale co znamená tohle? Slyším cinkání nějakých nástrojů.

„Tak, kobylko, teď tě musím pánovi připravit, a ty budeš hezky hodná,“ slyším hlas muže, který se mi představil jako trenér, „musím ti dát vodící kroužky, abys poslouchala!“ Ucítila jsem jak mi něčím namazal bradavku na mém prsu, a začal ji mnout. Potom ji silně stiskl a prsem mi projela ostrá bolest. Z roubíku mí stékaly proudy slin na moje tělo, a mísily se s potoky slz, které mi začaly stékat po tváři. Cítila jsem tupou bolest, a měla jsem pocit, že mi něco na prs navléká. Když mi propíchl druhou bradavku a zase mi něco na ní navlékal, zdálo se mi, že jsem na chvíli omdlela. Po nohou mi stékal potůček moče, kterou jsem bolestí neudržela.

Probral mě k vědomí, když mi dal čichnout ke čpavku.

„No tak, musíš něco vydržet, chápu, že kroužkování je bolestivé, ale je pro výchovu nutné!“ Začal se věnovat mojí nosní přepážce. Chvíli mi ji zase jakoby masíroval prsty, a pak jsem ucítila tupou bolest. Kupodivu, mě to tak nebolelo, jako když mi propíchl prsa! Na rtech cítím chladný dotek kovu, jak mi nasouvá něco do propíchnuté nosní přepážky. Vysunuji trochu jazyk, a cítím, že mi z nosu visí kruh! Cítím i jeho tah! On mě normálně propíchl a okroužkoval!

„Tak vidím, že tě to začíná zajímat, tak ti sundám šátek, ať z toho taky něco máš.“ Řekl a strhnul mi šátek z hlavy. První co jsem uviděla, byly hroty mých prsou, které byly těsně za bradavkami propíchnuté velikými ocelovými kruhy, a asi takový jsem měla i v nose. Horší ale bylo to, co jsem viděla rozložené na stole, který stál poblíž, a nad kterým se teď muž skláněl. Když se otočil, držel v ruce široký kožený pás, se spoustou řemínků a karabinek. Prostrčil ho za mnou pod provazy kterými jsem byla přivázaná, a začal ho pevně stahovat. Tvrdá kůže se mi nemilosrdně zaryla do těla nad mými boky, a sevřela můj pas nesnesitelným tlakem. To přece nemůžu vydržet! Chtěla jsem ho prosit, ať toho nechá, ale místo toho jsem jen nesrozumitelně mumlala do roubíku. Zajistil pás v poloze kdy už jsem měla pocit, že musím bolestí omdlít.

„Neboj se, teď se ti určitě zdá, že to nevydržíš, ale tělo se ti přizpůsobí, a za pár dní, to zase dotáhneme.“ Za pár dní! To snad nemyslí vážně! Přece mě tady nemůžou držet věčnost! Na druhou stranu mi podvědomí domlouvalo, že když už mě takto poznamenali, tak mě odtud určitě dobrovolně nepustí! Teď si přinesl ze stolu další část mého postroje. No to snad nemyslí vážně! Tak ohromný úd jsem viděla jenom v nějakém pornočasopise. To do mě nemůže nikdy dostat! Povolil mi provazy na kotnících a kolenou, a roztáhl mi nohy od sebe. Dolů jsem pořádně neviděla, ale zahlédla jsem ho, jak úd namazal nějakou mastí, sklonil se k mému rozkroku, a dost nešetrně mi ho začal cpát do mé mušličky. Chvílemi se mi zdálo, že mě úplně nadzvedává nad zem! Cítila jsem ohromný tlak na vnitřnosti, které díky silně staženému pásu neměly kam ustoupit. Ta věc mě dokonale vyplnila, a nesnesitelně mě tlačila na děložní čípek. Zajistil ji řemeny vpředu k pásu, a další mi protáhl mezi nohama, a zajistil je k pásu vzadu. Ze stolu vzal něco, co připomínalo koňský ohon, a končilo to takovou podivnou hruškou. Sklonil se zase mezi moje nohy, a ucítila jsem, jak mi cpe tu hrušku do zadečku. Začala jsem řvát do roubíku, ale nebylo to nic platné. Choval se jako robot. Vůbec žádný náznak soucitu, natož nějakého citu! Hruška zaskočila dovnitř, můj zadeček se kolem ní stáhl, a já měla pocit, že se mi chce na velkou. Byla jsem dole dokonale vyplněná těmi jeho nesnesitelnými nástroji. Vše zajistil řemínky, a hrušku která ve mně hluboko vězela ještě přizvedl, tak že začala silně dráždil můj močový měchýř. Mezi nohama jsem cítila tuhé koňské žíně! Tak oni ze mě chtějí doopravdy udělat koně! Oni mě chtějí ustrojit jako koně, ale co se mnou chtějí potom dělat?

Tlak na moje vnitřnosti, a silně stažený pás, a možná i nedokrvení roztažených rukou způsobilo to, že jsem se dostala do stavu naprosté otupělosti, a únavy, uviděla jsem nějaké mžitky před očima, a propadla jsem se do černé tmy…..

Pokračováni………

povídku napsal Pavel
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny