|
Napsal anonymni autor
|
|
Středa, 21. listopad 2007 |
|
Naladěn tvou hudbou do snova a rozpálen touhou do běla pouštím si stále znova CD tvého Modiglianiho těla. Jsi moje kosa - bosa i terra nova. Úplná obnova mého samotou zdevastovaného Kosova.
Jsi moje vysněná pověra, z níž Mattoni už zase je! vyvěrá Jsi pestrobarevná zástěra na tvém nahém těle
s magickými vzory vyvolávajícími tlakové výše nad Azory,která vzadu nic neskrývá jen zdůrazňuje vůni tvých tvarů jako mlha na úbočí hor na Zanzibaru.
Jsi moje nenadálé salto mortale. Facka na sále. Sádra ve špitále na mou hnátu
vykloubenou z naprostého nedostatku tvého špenátu.
Kladu ti v duchu spoustu otázek, medvědích pastí na všechny tvé slasti, které ti sluší jako kdysi královský majestát Otci vlasti. Snad už tušíc, že má duše vedle té tvé poslušně kluše. Neotálej víc, vezmi si bič a křič, že jsi ze mě celá pryč,
že jsem klíč do tvého zámku a ty sklenice tak dlouho čekající na pořádnou slámku.
|
