Co bylo pak? Drink, samozřejmě chytračko, víc chlastu bylo přesně to, cos potřebovala! Přes značnou otupělost se mi přesně vybaví pocit, když se mě prvně dotkla jeho ruka, skoro jsem se otřásla, vzrušení mnou projelo jako elektrika. Pevný pohled do očí a já bych se nechala odvézt klidně nakonec světa . . . Bylo jasné, že dneska ve své posteli neskončím.

Ale jak to vlastně pokračovalo? Zase mám okno jako blázen. Po chvilce panikaření se rozhodnu pro tu nejstupidnější věc, co mě napadla: „Haló, je tu někdo?“ zkusím polohlasem. Ozvou se pevné kroky a do pokoje někdo vchází. „A, opilá kočička už se nám probudila? Bylo načase, máš ráno práci, pokud si nevzpomínáš!“ Uslyším povědomí hluboký hlas, z nepochopitelných důvodů mě polechtá až někde v podbřišku. Jsi zdravá? Svázaná v cizím bytě bůhví kde, s cizím chlapem a tebe to snad rajcuje?? No ty už máš vážně dost! „Co, cože??“ vykoktám rychle. „Myslím, že jsem ti včera jasně vysvětlil, že mě budeš oslovovat pouze Pane! Večer jsi dostala za úkol mě ráno pěkně vykouřit a udělat snídani, seš sice svázaná, ale stejně ses neměla k žádné akci!“

„Cože?? Já ...“ rychle mě přeruší: „Takže to bude pět ran za to, žes zapomněla na oslovení a dalších deset za to, že se to z té tvé opilecké hlavinky vykouřily úkoly! Rány si budeš pěkně počítat a za každou poděkuješ, rozumíš?“ Nevěřím vlastním uším, ale ta proradná bestie mezi mýma nohama začíná vlhnout a já se jenom slyším pokorně hlesnout: „Ano, Pane“ cítím jak mi odvazuje nohy a přikazuje: „Vystrč zadek“

Jako ve snu plním potupné příkazy, sama sebe se ptám proč vlastně a co jsem to kruci včera se sebou nechala dělat. Pak ucítím na své kůži první švih, jauvejs, pomyslím si, ale vyleze ze mě jen: „Jedna, děkuji Pane“ A tak to pokračuje až k patnáctce. „šikovná“ popleská mě po pálícím zadku, „vidím, že už si vzpomínáš, co jsem tě včera učil. Ještě se podíváme co to s tebou dělá. „ Nesmlouvavě mi zajede rukou mezi nohy, na místě bych se propadla, co tam má co dělat ten rybník??? „Hehe, nojo pěkně mokrá čubka, ono ti to včera evidentně nestačilo.“

„Teď mě pěkně vykouříš a pak tě možná pustím do koupelny, ale každopádně půjdeš udělat snídani. Tak se snaž!“ A to už cítím jeho žalud na svých rtech. Odpor by byl evidentně marný a celá situace je mi podstatně méně nepříjemná než by bylo v pořádku. Vezmu ho tedy do úst a saju dle svých možností. No nikdo si zatím nestěžoval. Na to, že mi ho zarazí tak hluboko do krku jsem ale připravená nebyla. Už se pomalu dusím, když mě nechá se nadechnout. a zase, znova, pomalu mě bere křeč do čelisti, když se udělá bezmyšlenkovitě všechno spolknu.

„No, bude to chtít trénink, ale pro začátek dobrý, teď tě odvážu, můžeš si dát sprchu a tu snidani ti ještě dneska odpustím. Až budeš odcházet, nech mi na stole telefonní číslo, budem to muset zopakovat, z včerejší lekce si toho evidentně moc nepamatuješ!“

Pak mě odvázal a stáhl mi šátek z očí, zblble mžourám kolem sebe, jo je to on, sakra, něco na něm je, ty oči . . . Bože holka, vlhnout z pohledu????

Rychlá sprcha a už za sebou zavírám dveře, ale mohl by mi někdo vysvětlit, proč jsem tam to telefonní číslo nechala??