reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Páteční večery a sobotní rána . . .
Páteční večery a sobotní rána . . . Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 7
SlabéVynikající 
Napsal Neobyčejná   
Saturday, 10. September 2011
S trpaslíkem bušícím na kovadlinku, někde tam uvnitř mé hlavy, vítám zase jedno kalné sobotní ráno. I přes značnou otupělost ale vnímám, že něco není v pořádku víc než obvykle . . . Když se zkusím pohnout zjišťuju, že mi cosi brání v pohybu, otvírám oči, abych prověřila situaci, ale zrada! Uvědomuju si, že oči mám zakryté šátkem a v pohybu mi brání provazy, které se s každým pokusem o vyproštění, pouze více utahují. To už vážně zavání pěkným průšvihem, holka mysli, cos to včera sakra zase vyváděla a jak ses sem dostala??? Jo, a když už jsme u toho, kde je vlastně tady??? Hlavou se mi honí mlhavé útržky divoké páteční noci. Proč to nikdy nedokážu zabalit včas? Někdo tam byl, když se na mě prvně podíval, měla jsem pocit, že mi propálí očima díry do těla. Byla jsem už dost opilá a on si musel všimnout, co se mnou dělá . . .


Co bylo pak? Drink, samozřejmě chytračko, víc chlastu bylo přesně to, cos potřebovala! Přes značnou otupělost se mi přesně vybaví pocit, když se mě prvně dotkla jeho ruka, skoro jsem se otřásla, vzrušení mnou projelo jako elektrika. Pevný pohled do očí a já bych se nechala odvézt klidně nakonec světa . . . Bylo jasné, že dneska ve své posteli neskončím.


Ale jak to vlastně pokračovalo? Zase mám okno jako blázen. Po chvilce panikaření se rozhodnu pro tu nejstupidnější věc, co mě napadla: „Haló, je tu někdo?“ zkusím polohlasem. Ozvou se pevné kroky a do pokoje někdo vchází. „A, opilá kočička už se nám probudila? Bylo načase, máš ráno práci, pokud si nevzpomínáš!“ Uslyším povědomí hluboký hlas, z nepochopitelných důvodů mě polechtá až někde v podbřišku. Jsi zdravá? Svázaná v cizím bytě bůhví kde, s cizím chlapem a tebe to snad rajcuje?? No ty už máš vážně dost! „Co, cože??“ vykoktám rychle. „Myslím, že jsem ti včera jasně vysvětlil, že mě budeš oslovovat pouze Pane! Večer jsi dostala za úkol mě ráno pěkně vykouřit a udělat snídani, seš sice svázaná, ale stejně ses neměla k žádné akci!“


„Cože?? Já ...“ rychle mě přeruší: „Takže to bude pět ran za to, žes zapomněla na oslovení a dalších deset za to, že se to z té tvé opilecké hlavinky vykouřily úkoly! Rány si budeš pěkně počítat a za každou poděkuješ, rozumíš?“ Nevěřím vlastním uším, ale ta proradná bestie mezi mýma nohama začíná vlhnout a já se jenom slyším pokorně hlesnout: „Ano, Pane“ cítím jak mi odvazuje nohy a přikazuje: „Vystrč zadek“


Jako ve snu plním potupné příkazy, sama sebe se ptám proč vlastně a co jsem to kruci včera se sebou nechala dělat. Pak ucítím na své kůži první švih, jauvejs, pomyslím si, ale vyleze ze mě jen: „Jedna, děkuji Pane“ A tak to pokračuje až k patnáctce. „šikovná“ popleská mě po pálícím zadku, „vidím, že už si vzpomínáš, co jsem tě včera učil. Ještě se podíváme co to s tebou dělá. „ Nesmlouvavě mi zajede rukou mezi nohy, na místě bych se propadla, co tam má co dělat ten rybník??? „Hehe, nojo pěkně mokrá čubka, ono ti to včera evidentně nestačilo.“


„Teď mě pěkně vykouříš a pak tě možná pustím do koupelny, ale každopádně půjdeš udělat snídani. Tak se snaž!“ A to už cítím jeho žalud na svých rtech. Odpor by byl evidentně marný a celá situace je mi podstatně méně nepříjemná než by bylo v pořádku. Vezmu ho tedy do úst a saju dle svých možností. No nikdo si zatím nestěžoval. Na to, že mi ho zarazí tak hluboko do krku jsem ale připravená nebyla. Už se pomalu dusím, když mě nechá se nadechnout. a zase, znova, pomalu mě bere křeč do čelisti, když se udělá bezmyšlenkovitě všechno spolknu.


„No, bude to chtít trénink, ale pro začátek dobrý, teď tě odvážu, můžeš si dát sprchu a tu snidani ti ještě dneska odpustím. Až budeš odcházet, nech mi na stole telefonní číslo, budem to muset zopakovat, z včerejší lekce si toho evidentně moc nepamatuješ!“

Pak mě odvázal a stáhl mi šátek z očí, zblble mžourám kolem sebe, jo je to on, sakra, něco na něm je, ty oči . . . Bože holka, vlhnout z pohledu????


Rychlá sprcha a už za sebou zavírám dveře, ale mohl by mi někdo vysvětlit, proč jsem tam to telefonní číslo nechala??