|
Napsal Neobyčejná
|
|
Thursday, 15. September 2011 |
Sedím a myslím na Vás, můj Pane. Kolikrát jste mě již
potrápil na samou hranici únosnosti. Kolikrát jsem si říkala, že po
tomhle Vás můžu jedině nenávidět. Jenže žádné pokoření není věčné a na
dně každé bolesti čeká o to větší slast . . . Nakonec vždycky cítím
vděčnost za každou ránu i pohlazení, za Vaše vedení. Sama jsem silná,
ale část mé duše ví, že mi něco schází. To co k Vám cítím nemůžu
vysvětlit nikomu, kdo na vztahy nepohlíží stejnou optikou, dost možná
nikomu dalšímu. Znáte mě jako nikdo jiný, tu mojí stránku, kterou téměř
před všemi schovávám, přestože je mojí velkou a podstatnou součástí.
Tu
část mého já, která dlouho čekala za dveřmi třinácté komnaty, něž ji
pustím ven. Od té doby jsem ty dveře chtěla parkrát přibouchnout, ale
přestože cesta je někdy těžká, mě stojí za ten cíl. Nedokážu se vrátit k
tomu, co se nazývá normálním, přece nemůžu pohřbít tu radost i
prokletí. To co mi umožňuje prožít všechny pocity, které někteří nikdy
nepochopí . . . chvíle pokoření i strachu, ponížení a spolknutí mojí
hrdosti, bolest, která se pozvolna mění ve vzrušení, jež udeří nečekanou
silou. Když člověk překročí vlastní stín, to ostatní jde rychle.
Už
od první lekce mi bylo jasné, že to co mělo být na zkoušku, můj život
hodně změní. Vím, že slzící, dusící se, žebrající o milost, s
rozmazanýma očima, s pláčem na krajíčku, vystrašená, překonávající
vlastní stud . . . mokrá a poslušná - tehdy jsem pro Vás nejkrásnější.
Jste na mne tehdy hrdý? Doufám a věřím, že ano. Ráda plním Vaše přání.
Nechávám se trápit pro své i vaše potěšení. Někdy cítím své hranice
takřka na dosah, jindy vím, že můžu o hodně dál.
Ten svět je pro
mě stále nový, je velký barevný a je v něm stále co objevovat . . .
Věřím, že se v něm s Vámi neztratím. Dokážu si vychutnat to, čeho se
jiní bojí nebo si odmítají přiznat, že by vlastně rádi zkusili. Není to
hrdinství, prostě jsem taková, přijímám své „nastavení“ se všemi jeho
klady i zápory. Ať si o mě kdo chce myslí, že jsem blázen nebo úchyl.
Pokud jste nebyli ochotní zkusit, to co vás láká, vlezte mi na hrb! Vaše
ztráta.
Díky, že mi pomáháte objevovat to temné a krásné ve mně . . .
|
