Konečně je pátek, den, na kterym jsme se domluvili, že se zas uvidíme. Nemohla jsem se dočkat a teď je to konečně tady, jsem zvědavá, co sis na mě připravil. Trochu mám strach, ale vzrušení a napětí jej převažuje.

Pospíchám, abych byla na smluveném místě včas, vím, že kdybych přišla i jen o chviličku později, čekal by mě trest a já Tě nechci rozčilovat, můj Pane. Hlavou se mi honí všechno možný…co se mnou asi dneska máš v plánu?

Stojím na smluveném místě a čekám, přijíždíš přesně na čas…nasedám do auta, Ty se na mě ani nepodíváš a my míříme do Tvého bytu. Copak jsem provedla? Ani jsi se na mě nepodíval, nepozdravil, nic…jako bych byla vzduch.

Dojeli jsme, vystupuješ z auta, jdu za Tebou…stále děláš jako bych tu nebyla…následuji Tě tiše k Tobě domu, v očekávání, co bude…asi jsem něco provedla, když se tak chováš.

Jen se za námi zavřou dveře, Ty mi rozkážeš: „Tak mazej do pokoje, víš co máš dělat!“…“Pane, co je s vámi? Něco se stalo?“…neměla jsem nic říkat…“Copak jsem Ti dovolil mluvit? Co? Seš moje kurva a budeš dělat jen co Ti přikážu! A tohle jsme si nedomluvili! Už sis vysloužila první trest. A teď mazej udělat, co jsem ti řek!“…chce se mi brečet, vždyť jsem nic tak strašnýho přece neudělala…ale držím se…v pokoji se celá poslušně svlíknu, věci složím na hromádku, a postavím se do předepsaného postoje…roztáhnu nohy, ruce dám za hlavu…a čekám…dlouho nepřicházíš, stojím tu tak nejmíň půl hodiny…bolej mě ruce, začínám potřebovat na záchod, ale přesto se snažím vydržet…ale po další půlhodině už to nejde…musím si jít odskočit, ale jen se pohnu, Ty vcházíš…vypadáš pěkně naštvaně a v očích máš výraz vítězství, přesně na tohle jsi čekal…“Copak jsem Ti dovolil se hnout?“…“Ale Pane, potřebuji na záchod, můžu si na něj prosím dojít? Pak udělám všechno, co budete chtít můj Pane. Samozřejmě počítám s trestem, Vaše příkazy se musí plnit a já jej porušila. Omlouvám se můj Pane.“ Zřejmě jsem Tě svou reakcí zaskočila…“Dobře jdi, ale tohle si dovolovat nebudeš a taky nebudeš mluvit bez vyzvání, jinak víš, co tě čeká. A rovnou se vypláchni celá, ať tě můžu ošukat všude, nechci žádnou hnusnou špinavou děvku!“ „Ano, Pane!“ Co nejrychleji jdu na záchod, vyčístím se přesně jak jsi po mně chtěl a během čtvrt hodiny stojím v pokoji, opět rozkročené nohy a ruce za hlavou, jak si přeješ. „Kde jsi byla tak dlouho? Copak si neumíš udělat klystýr? No, teď tě čeká ten trest, pořádně se ti to nasčítalo, takže to radši uděláme hned, kdyby toho bylo víc, už bys to taky nemusela vydržet.“ Řekneš a podíváš se na mě tím svým škodolibým výrazem…“No na co čekáš, bude výprask, pěkně na všechny čtyři a vystrč na mě tu svou prdel, pořádně ti jí zmaluju, nic jiného si děvka jako ty nezaslouží. Čeká tě třicet plnejch ran rákoskou…a budeš to pěkně počítat.“ Třicet ran? To je hrozný. Mám strach. Vím, jak jsem měla problém vydržet minule deset, ale třicet? To nevydržím…První rána dopadla. „Auuu!“ samo mi vylítlo, takovou ránu jsem nečekala, dal jsi do toho snad všechnu svou sílu. „Copak? Neumíš počítat? Takže pěkně odznova!“ „Auu, jedna!“ Pálí mě celej zadek, to je hrozný, třicet nevydržim…“Dva, tři….patnáct.“ Slzy mi tečou po tváři, zadek mám v jednom ohni…“Pane, prosím, odložte to na zachvíli, strašně to bolí, nevydržím to!“…“Copak jsem ti dovolil mluvit, přidávám ti pět ran a nebudeš odmlouvat. Neposlušnou čubku jako tebe to musí bolet, nic jiného si nezasloužíš!“…“Šestnáct…dvacetpět!...Neee, už prosíím…!“….“Tak tohle jsme si nedomluvili, dalších pět ti přidávám a dostaneš roubík, ještě někdo uslyší, jak neposlušnou čubku mám.“ Do pusy mi nasazuješ roubík, zadek mě bolí a čeká mě ještě dalších patnáct ran…Mám chuť těm ranám uhnout, i přes roubík jsou slyšet moje steny, ale raději poslušně držím…vím, že by mě jinak čekal ještě další trest…Čtyřicátou ránu už jsem pomalu ani nevnímala…Jo, mám to za sebou. „Teď už si snad budeš pamatovat, že mě máš poslouchat.“ Přikyvuji…

„Jdu se umejt, po takovýhle námaze si to zasloužím. Takový práce mi přidáváš, čubko jedna!...Ty tu zůstaneš a ani se nehneš…radši si to pojistim.“ Vezmeš mě za vlasy a dotáhneš k posteli a tam mě připoutáš ruce a nohy taky, pěkně roztažený, abych se cítila ještě víc ponížená a jdeš do koupelny. Čekám tu tak nejmíň půl hodiny…slyším jak se koupeš, pak jdeš nejspíš do koupelny a vaříš si kávu…a já tu bezmocně ležim…navíc mě strašně pálí zadek…měl jsi pravdu, teď už žádný Tvůj rozkaz neporuším.

Když dopiješ svojí kávu, přijdeš ke mně, jsi už taky svlečený…Prohmatáváš mi kozy, mačkáš bradavky, štípeš mě do nich…bolí to, ale příjemně…tlumeně vzdychám-jen co roubík dovolí, líbí se mi to…vidím, že i Tobě, chtěla bych se Ti o něj postarat, ale nemůžu, schválně mě trápíš, nemůžu dělat nic, jen jsem Ti vydaná napospas a to se mi líbí, i když mě to zárověň rozčiluje a dráždí, protože bych si s NÍM chtěla tolik pohrát…Tvoje ruce zabloudí až k mojí mušličce…“Tak heleme se, ono se Ti to líbí…“…strkáš mi tam postupně všechna prsty…vím o co Ti jde, snažíš se mi tam dostat celou ruku…auu, to docela bolí, ale pouta ani roubík mi nedovolují nijak protestovat…povedlo se ti to, mám celou ruku ve svojí mušličce…bolí to, ale po chvíli bolest ustupuje a jen to tak příjemně tlačí…“Takže tobě se to líbí, to teda ne…“ Vyndáš ruku rychle ven…auu, to bolí a už mi strkáš dva prsty do zadku…auu…tři prsty, čtyři…ne, to bolí…“víc se ti jich tam nevejde, ale kdybys moc zlobila, věř, že se mi tam vejde celá ruka“…celá ztuhnu…to by snad neudělal…Vidíš na mě strach, potutelně se usměješ a jdeš si pro něco do vedlejšího pokoje…Radši nechci vědět, co na mě chystáš...

Po chvíli přicházíš…v ruce držíš vibrátor, svorky, šátek a ještě něco, ale není to velké, zatím nevím co to je…Zavazuješ mi oči šátkem…jsem ještě bezmocnější než předtím…Slyším, jak zapínáš vibrátor…jezdíš mi jím po celém těle…nejdřív po jednom prsu, pak po druhém…auu, co to je? Dáváš mi na ně svorky…bolí to, ale nemůžu se hnout…jsem jen Tvoje hračka, můžeš si se mnou dělat co chceš, nemůžu křičet, nemůžu nic…chtěla bych vůbec, kdybych mohla? vždyť se mi to líbí…všechny možný myšlenky mi jdou hlavou…jsem normální, že mě vzrušujou takovýhle věci?...z přemejšlení mě ale vytrhne, jak mi surově vrazíš vibrátor do pičky…auu…“Tak a teď pro Tebe mám překvapení…pěkně si Tě dole ozdobím.“…Ne, co tím myslel? …Pomalu mi dochází…To snad ne…Sice jsem psala, že jediný, kde nechci bejt propíchnutá jsou bradavky, ale že by…ne…chci řvát, ale nemůžu…“Buď pěkně v klidu, ať se ti nic nestane.“…Auuuuuu, on to fakt myslel vážně...projede mnou ostrá bolest…chce se mi brečet…to fakt bolí…propíchnul mě svrchní pysk…“Tak teď Tě mám pěkně označkovanou…si moje otrokyně…Pořádně mě to vzrušilo, chci tě teď hned!“…Říkáš takovým tónem, jakože jestli souhlasím…“Vidím, že proti tomu nic nemáš, mlčení je souhlas.“ Vysmíváš se mi…vytahuješ z mušličky vibrátor a narážíš do mě TOHO svýho…přirážíš a přirážíš…pěkně tvrdě a nekompromisně…nejdřív se snažím protestovat, ale pochvíli se mi to začíná líbit a moc…přestáváš však v tom nejlepším…odvazuješ mě ruce i nohy a přikážeš…“Na všechny čtyři dělej, jako moje čubka!“…a zarážíš mi ho bez přípravy do zadku…auuu, projede mnou příšerná bolest, ještěže mám roubík, jinak bych řvala jak na lesy…ty přirážíš jako by nic…jsem pro Tebe prostě jen kus masa, nic víc…cítím, že se Ti to už blíží…přirážíš čím dál rychleji a rychleji…pak už jen cítím Tvoje horké semeno v mých střevech…Jsem ráda, že se Ti to líbilo…leháš si na postel, sundáváš mi roubík i šátek a přikazuješ, abych Ti HO očistila…“Ano Pane, bude mi ctí.!…jemně Ti jej olizuju a saju…to jsem si celej večer přála, konečně si sním můžu pohrát…“tak to by stačilo! Mazej se oblíkat! Za pět minut jdeme!“…Oblíkám se a čekám u dveří….Vycházíme ven, opět beze slova. Odvážíš mě domu. „Až na ten začátek, jsi byla dneska poslušná čubka. Dobrou!“ A políbíš mě. Já odcházím z bolavym zadkem, propíchnutou mušličkou a s pocitem, že mám konečně svého Pána, kterému se to dneska se mnou líbilo.

napsala : Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny