reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Lojza a Margita - část 2
Lojza a Margita - část 2 Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 9
SlabéVynikající 
Napsal Ďábel Medvědovitý   
Thursday, 01. November 2007
Margita se konečně vrátila domů. Lojza jí řekl, že ji stále má rád, a jestli Margita chce, mohou spolu chodit jako dřív. Margita mu odpověděla: „Jsem moc ráda, že o mne ještě stojíš, a vím, jak jsi bojoval s Richardem. Ani nevím, zda si takovou lásku zasloužím. Ale po tom, co jsem zažila, už to nikdy nebude takové jako dřív.“ „Nemusí to být jako dřív, jde jen o to, zda mne máš ráda,“ děl Lojza. „Já si to musím rozmyslet“ odpověděla Margita. Za pár dni se oba sešli, Lojza vzal margitu kolem pasu a vyšli s spolu do rozkvetlých luk za městečkem, tak jako dříve. Jen jejich hovor byl mnohem vážnější, než dřív, dříve to byl samý žert, teď zbývalo ještě mnoho těžkých nevyřešených otázek. Ale odpověď na základní otázku byla jasná.
 Až po několika dnech Margita Lojzovi prozradila, že v době kdy šlapala silnici, hodně pila a také si trochu začala s drogami. Značnou část doby, kdy byla policií ukryta před gangstery, strávila v protialkoholní léčebě. Margita přiznala, že do toho spadla sama vlastní blbostí, nikdo ji nenutil, a kdž začala mít potíže, už bylo pozdě aby sama s pitím přestala. Teď už se ale závislosti zbavila. Potřebuje ale, aby jí přátelé podporovali v abstinenci, a nepokoušeli jí. „Já jako řidič stejně alkohol téměř nepiju, a mezi mými kamarády se také příliš nechlastá. Rozhodně se dovedeme dobře bavit i bez alkoholu,“ odpověděl Lojza.
„Lojzo, ty jsi takový vzorný, prozraď mi na sebe, jakou máš neřest. Nekouříš, nepiješ, karty ani počítačový hry nehraješ. Jak bych tě mohla pokoušet?“ smála se na něj Margita. „Tak já Ti to prozradím. Zajímá mne sado-maso, líbí se mi mučánkování krásných dívek.“ „No to je povedený, když už mne netýrá uchvatitel Richard, tak by mne chtěl mučánkovat můj zachránce“ smála se Margita. Lojza zrudl a tiše zabrblal „To jsem zase jednou něco kecnul“. Pak nahlas řekl: „Margitko, zapomeň na to, co jsem řekl. To je jen moje fantasie, já to nechci dělat doopravdy.“
V městečku, kde Margita bydlela se konal sokolský bál, přední společenská událost obce. Margita jako pravidelná cvičenka aerobiku a vášnivá tanečnice samozřejmě nemohla chybět, pozvali i Lojzu s kamarády. Margitiny kamarádky a přátelé se domluvili, že oslaví návrat Margitky do jejich městečka a její oficiální přivítání zpět mezi počestné občany.
Oficiální začátek bálu byl stanoven na 19 hodin, sál byl otevřen už od 18. Ve čtvrt na osm už bylo skoro plno, v sále to hučelo jako v úle a a kapela zahrála první valčík, ale nikdo nechtěl začít tancovat jako první. Již se sešli téměř všichni Margitčini příbuzní, kamarádky a kamarádi, jen Margitka a její nejlepší přítelkyně Bětka chyběly. Předseda Sokola chtěl pronést slavnostní řeč na zahájení, ale chtěl, aby Margitka byla při tom, tak nervózně vyčkával, už už se stavěl k mikrofonu, ale pak dal zahrát další skladbu a odešel do zákulisí.
A tu přichází Margitka s Bětkou, odloží umělé kožichy do šatny a jdou do sálu. Margitka má zářivě rudé krátké minišaty, a přes ramena a hruď přehozen velký batikovaný šátek. Tvář má semknutou potlačovanou bolestí. Bětka se tváří tajuplně, má na sobě bledězelené dlouhé šaty. V sále to začíná šumět. Lojza jde Margitce naproti doprostřed sálu. Margitka sundá šátek a Lojza vykulí oči překvapením. I v sále to zahučí jak v úlu. Margitka má z velkého výstřihu šatů úplně vystrčená nahá ňadra, a navíc jsou podvázaná sytě černým provazem, takže se vyjímají jako dvě růžové koule. Podvázání je poměřně volné, dívku neškrtí, ale dodává jejím vnadám tvar a rámuje je. Provazy prsa mírně zvedají. Konce vedou Margitce nahoru za šíji, kde jsou svázány do mašle. A do ňader má Margitka zapíchané různobarevné injekční jehličky a špendlíky se skleněnými hlavičkami tak, že tvoří ozdobné obrazce. Od některých jehliček stéká pár malinkých kapek krve. Kolem hrdla má dívka místo náhrdelníku silný řetěz z pozinkovaného železa, na kterém visí bytelný mosazný visací zámek.
Svíčkové baby brblají: „No to je hrůza, kurva necudná, co nám to tu předvádí, Fuj!“ a vyhazovač už se hrne k Margitce a říká jí: „takhle Tu nemůžeš být, starší spoluobčany to pohoršuje. Zajdi si hned na toaletu a vyndej ty jehly. Já ti dám peroxid a fáč, zavaž si to a schovej pod šaty.“ „Počkej ještě, prosím, musím něco říct,“ odpověděla Margitka.
Bětka přinesla Margitce z pódia mikrofon a Margitka třesoucím, ale výrazným hlasem prohlašuje: „Tuhle necudnou a bolestivou masochistickou parádu jsem si udělala jednak na znamení pokání, žila jsem špatně a tohle je můj symbolický trest na mých nejsvůdnějších místech. Zadruhé je to projev mé vřelé lásky v Lojzovi, kterému se takové věci líbí. Dnes naposled můžete vidět na veřejnosti svůdně odhalené mé vnady, od zítřka už budou patřit jen Lojozvi a v létě možná ještě Sluníčku.
Prosím všechny, aby mi odpustili, co jsem provedla.“ Margitka domluvila a klekla si uprostřed sálu na kolena. Mikrofon si vzala bětka a řekla: „Každý, kdo Margitce odpustí a přijímá ji zase jako hodnou holku, jí může z prsu vytáhnout špendlík či jehličku a tak jí uleví od bolesti. Jehlu si může vzít na památku.“ Pak si vzal slovo Lojza: „Víme, co Margitka dělala, když byla s Richardem, ale to skončilo už před rokem. Dnes už je margita hodná holka, a žádám, abyste o ní mluvili slušně. Kdo by se o ní snad zmínil jako o couře, nebo ještě hůř, má u mne objednaný průlet lítacími dveřmi s hladkým přistáním v předsíni.“
Vyhazovač řekl: „Margito, no tak když je to takhle, tak tu můžeš chvíli chodit s odhalenejma prsama, ale pak přijď, Bětka ti je zaváže a schováš si je do šatů. Lékárnička je u výčepu.“
Mikrofon odevzdali náčelníkovi Sokola, a ten řekl: „Vítám Vás všechny na našem sokolském plese. Zvláště pak mezi námi vítám Margitu, vrátivší se k nám z bahna silnic. Margito, věřím, že dokážeš žít jako správná dívka, ctící zásady Sokola. Přeji Ti pevnou vůli a mnoho štěstí.“
Kapela zahrála polku – sólo pro Margitu a Lojzu. Margitce po tváři chvílemi stékaly slzy, jak se špendlíky třásly, tak to bolelo, ale jinak cítila zvláštní úlevu. Po tanci jí Lojza vytáhl špendlík s třpytivou jakoby briliantovou hlavičkou, který měla zapíchnutý v levém ňadru kousek nad bradavkou. Zabodl si ho do klopy saka. Pak Margitu požádal o tanec pantáta Vonásek, vedl moudré řeči a na konci jí vytáhl zelený špendlík z pravého prsu. Margitka mu dala z kapsy kousek korku, do kterého pan Vonásek špendlík zapíchl a schoval si ho.Margitka byla v jednom kole, každý s ní chtěl tančit a trochu jí pokárat a pak jí říct něco hezkého.
Učitel dějepisu seděl u stolu a sledoval víření. Když Margitka zastavila zády k němu, tak si všiml, že Margitka má na levé lopatce namalovaný znak šibenice a na pravé nápis CBO. Věděl, že zločincům se vypalovala zkratka RBO, tj. renegatus Bohemia, vypovězený z Čech. CBO bude asi civis Bohemia, občan Čech. Margitka má na rameni znamení viny, ale nikdo jí nevyhání, má možnost se polepšit.
Někdo otevřel okno, a prudký poryv větru Margitce zvedl krátké šaty. Na okamžik čumilové zahlédli krásnou pevnou prdelku bez kalhotek, ale dívka měla místo nich pás cudnosti. Pěkný železný, podšitý kůží a plstí. „Vole viděl si to,  říká Honza Hloupých.“ „Ty jo, to je kajícnice jak vyšitá, svatá Maří je proti ní hardr, vole“ odpovídal Kuba . „Kdepak, pravá kajícnice teprve přichází“ pravil Jacek Jelimanů, a ukázal ke vchodu. Právě vešla Lenka, oblečená do dlouhých šatů z pytloviny. Kolem pasu měla uvázaný kus konopného lana. Dlouhé zlaté vlasy měla svázané do drdolu, a posypané šedým popelem. Na tvářích měla uhlem namalované klikyháky a na čele kříž. Netančila, jen usedla do kouta a dívala se. Když ji spatřil Lojza, ptal se: „Proč seš oblečená jako kajícná mniška, dyť ty za nic nemůžeš, tebe Richard k prostituci donutil?“ „Asi nevíš, co dalšího jsem provedla.“ „Nevím, a nechci vědět, už je to pryč.“
Po dvou hodinách přišel Margitu požádat o tanec také pan starosta. Dívka už neměla na prsou ani jeden špendlík. Při tanci jí povídal: „Vím, že jsi nic hrozného neprovedla, to byla jen mladická hloupost. Kdybys měla ještě nějaký špendlík, tak bych Ti ho vytáhl, ale už nemáš. Věřím ti.“
O přestávce Margita řekla Lojzovi: „Už nemám žádné zapíchnuté špendlíky, a na pana starostu nezbylo.“ Vyndala z tašky uzavřenou láhev s širokým hrdlem, a v ní byly sterilizované velké  5 cm dlouhé jehlice s třpytivými hlavičkami z polodrahokamů. Podala je Lojzovi se slovy: „Opíchej mne prosím!“ „Rád tě opíchám kdykoliv a jakkoliv, ale ne jehlicemi.“ „To můžeš také, potom, ale teď ty jehlice. Potrestej mne za to, jaké utrpení jsem ti způsobila, když jsem Tě opustila.“ „To jsem ti už odpustil, když ses ke mně vrátila.“ „Udělej to, pro pro pana starostu!“ „Ale já to neumím, co když píchnu moc?“ „Bětka, která studuje medicínu, říkala, že při mé velikosti prsů a tloušťce tukové vrstvy se smí píchat 7 mm hluboko, tam je jen kůže a tuk. Vyhni se jen těm slabým žilkám. Na jehlicích jsou 7 mm od hrotů udělané značky. Když píchneš šikmo, můžeš trochu dál.“
Margitka si sedla na židli, vypjala prsa a zaklonila hlavu. Lojza jí ňadra otřel alkoholem. Margitka zatnula zuby a Lojza jí opatrně zapíchal do prsů 12 jehlic. Třásl se vzrušením a také strachem, aby Margitce neublížil. Nezasáhl žádnou žilku, takže to krvácelo jen malinko. Margitka tak Lojzovi umožnila splnění jeho SM snu o mučánkování milé dívky, líbilo se mu to, ale viděl, že ve skutečnosti to není tak skvělé jako ve fantasii. Její bolest byla opravdová a trochu tlumila jeho potěšení.
Margitka přišla za starostou a řekla mu: „Už mám jehličky, vyberte si na památku, pane.“ „Margitko, to sis neměla kvůli mně dělat takovou bolest, vždyť na tom nezáleží.“ „Já jsem stejně chtěla, aby mi je Lojza zapíchl, chtěla jsem se od něj nechat potrestat na místě, které on tolik miluje, vždyť jsem mu tenkrát zlomila srdce vejpůl. Vezměte si jehlici a uložte na radnici co památku na hříšnici.“ pokusila se Margitka usmát přestože měla ve tváři náznaky bolesti.
Poslední jehlu vytáhl o půlnoci Margitin táta, a potom Lojza dívce prsa umyl lihem a zavázal. Prsa jí zpočátku dost bolely, ale za týden se zahojily, protože jehličky byly čisté, tenké, ostré a zapíchnuté jen mělce.

Pás cudnosti a řetěz se zámkem po nějakém čase dali do obecního musea.

 

Ďábel Medvědovitý