reklama

 


 

 

 

 

 


Celý článek...

Obrázek z galerie

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Link na svetbdsm.cz

Ikonka pro umístění odkazu na naše stránky:

Logo pro link na www.svetbdsm.cz


Spřátelené weby

powered_by.png, 1 kB
Hlavní stránka arrow Povídky arrow Lojza a Margita - část 1.
Lojza a Margita - část 1. Tisk E-mail
Hodnocení čtenářů: / 8
SlabéVynikající 
Napsal Ďábel Medvědovitý   
Wednesday, 24. October 2007
Padal soumrak a silnice se leskla deštěm. Lojza s Pepou jeli už tři hodiny od poslední zastávky, motor náklaďáku jednotvárně hučel na silnici rovné jako pravítko. Lojza se už bál, aby neusnul za volantem, když v dálce spatřil čtyři xenonová světla, která se rychle přibližovala. Rychlá ploštice se zlatou metalízou se kolem nich mihla jako blesk, a Lojza začal klít: „Doufám, že ta skvělá kára Richarda zaveze rovnou do pekel!“ a hrozil za Richardem pěstí. Najednou se Lojzovi nechtělo spát, vzteky mu bušilo srdce. Pepa na to: „Jen klídek, mladej, ať ještě neuděláš nějakou blbost. Dokud řídíš, zachovej si chladnou hlavu. Večer můžeš dát Ríšovi třeba přes hubu, ale teď sleduj cestu před sebou.“

„Před rokem jsem byl úplně spokojenej člověk. Měl jsem výbornou holku a skvělou práci,“ vyprávěl Lojza. „Margitka byla vášnivá jak karibskej tajfun a spolehlivá jak tažnej vůl, což je výjimečná kombinace, taková je málokterá ženská.

A v naší firmě UltraCar jsme uměli upravit Oktávku tak, že jezdila líp, než ta Richardova Audina. S našima autama se dalo vyhrát každý rallye. Ale pak se to všehno podělalo. Zákazníci si stěžovali na vysokou poruchovost upravenejch aut. Chtěli jsme to vyřešit, každej den jsem robil 14 hodin, ale problémy byly zavilý. Ani nejlepší ložiskový kompozice dovážený z USA nevydržely obrovský zatížení ojničních ložisek. Firmě se dařilo hůř a hůř, až sme zkrachli. A Margita mi utekla, prej jsem ji zanedbával. Klofnul ji Richard, ten drogovej ničema,“ odplivl si Lojza do popelníku. „Chápu, že je velmi zábavnej, zvláště po sklence džinu a troše kraku, a roztáčí po hospodách velký peníze. Jenže  Margitku si za pár měsíců zařadil do svýho stáda, co pase, a vona teď na něj vydělává u západní silnice.“ „Asi Margitka nebyla tak spolehlivá, jak sis myslel, Lojzo, věrná holka s klukem vydrží, i když on má problémy,“ odvětil Pepa.

 

Pepa a Lojza už byli u cíle, vyložili náklad a zašli do motorestu. U prvního stolu hned vedle baru spatřil Richarda, bavícího se s štíhlou blondýnou. „Já z něj udělám sekanou“, vykřikl Lojza a už se valil na Richarda. „Tys mi zkurvil moji holku,“ zařval na něj a už ho zvedal za límec. „Neblbněte, to je snad nedorozumění“ zvolala modrooká kráska, ale chlapi už byli v sobě. Lojza byl šikovnej a měl sílu jak lev, v tu ránu prohodil Richarda lítacíma dveřma na chodbu (naštěstí byly dveře zasklené polykarbonátem, tak se nerozbily). Richard se otřepal, zvedl a vytáhl z kapsy boxera. Mířil Lojzovi přímo do tváře, ten ránu vykryl rukou, ale Richard mu ji zlomil. To už se na Richarda zezadu vrhl hostinský s číšníkem a taky Pepa a zpacifikovali ho. „Jen počkej, až se uzdravím, ty svině“, volal na Richarda Lojza, než ho Pepa odvezl k doktorovi.

 

Lojza se vrátil do práce až po několika týdnech marodění. „Já Richarda stejně dostanu, ale hrubou silou to nepude,“ říkal. Byl zamlklý, nechodil na fotbal a do hospody zašel řidčeji, než dříve. Málo se věnoval starým kamarádům, ale navazoval hovor s cizími lidmi, jako by po něčem pátral. Více času trávil u počítače, v dílně nebo mezi knihami. Richarda oba řidiči pravidelně potkávali v motorestu ve Snídaňovicích, kde přespávali při cestě z Norimberku do Krakova. Lojza Richarda dokonce zdravil. Jednou ráno před odjezdem Lojza vymontoval v pokoji snídaňovického motorestu z lustru podivnou drobnou věcičku. V Krakově se zamkli v pokoji a Lojza tu titěrnou krabičku kabelem připojil k notebooku. „Teď bychom snad mohli mít důkaz“, řekl Lojza, a spustil media player. „Ty vole, tys tam měl skrytou kameru“ užasl Pepa. „A ne ledajakou, zapínala se jen když tam byl Richard, spouštěl ji signál, kterým jeho mobil udržuje stálý spojení se základnovkou.“

 

Už odrolovali ¾ záznamu, a stále tam nebylo nic zajímavého. Ale teď to přišlo. Richard se dvěma kumpány dovlekli do pokoje tu modrookou blondýnku a zamkli se. Richard na ni řval: „Lenko, budeš mrrrdat s každým, na koho ti ukážu, ty čubko, nebo uvidíš.“ „Nebudu, ty kryso!“ „Ale budeš, však uvidíš!“ „Co uvidím?“ „Sama vystavíš kozy jako správná kurrrva, roztáhneš nohy a budeš vzdychat vzrušením.“ „Nikdy!“ „Jdem na to, jemňoučce ji skurvíme. Žádný mlácení, kurrrva musí mít hladkou bílou pleť bez modřin, od toho je přece bílý maso, že,“ zavelel Richard. Připoutali dívku za ruce k radiátoru tak, že musela klečet. Porozepnuli jí zip na šatech a s ramen jí trochu shrnuli ramínka šatů i podprsenky.  Přitiskla si ruce k tělu, aby jí šaty nespadly. Nohy tiskla těsně k sobě, aby jí neošukali. Zavázali dívce pusu, aby nemohla křičet. Pak jí na paže, ramena i do dekoltu nalepili elektrody, které připojili ke regulovatelnému zdroji proudu s více výstupy. Přístroj měl mnoho knoflíků, páček a tlačítek, kterými bylo možno ovládat nezávisle velikost a frekvenci proudu na každém výstupu. Přes šaty jí do zad, boků a bříška zapíchli jehličky, připojené také ke zdroji. Nakonec jí připojili elektrody i na stehna a hýždě. Richard zapnul zdroj a cvičenou rukou si začal hrát s přístrojem. Lence začal proud brnět ve vnějších svalech paží a ramen. Richard přidal, takže se jí svaly stáhly, a ona musela ruce roztáhnout do stran, jen co jí provazy dovolily. Pak jí Richard začal navíc pouštět proud do svalů na zádech tak, že je poněkud stáhla a vypjala hrudník. Richard jí začal dával mírné elektrické rány do boků a prsních svalů, takže Lenka se začala vrtět střídavě zleva doprava a třást prsama. Šaty jí slouzly dolů a potom i podprsenka. Lenka se vrtěla s vypjatou hrudí, na které se jí houpala krásná velká kulatá ňadra posazená správně vysoko. Jeden z pochopů v izolačních rukavicích jí rozepnul sponku na podprsence, a přeřízl ramínka. Podprsenku hodil do kouta. Richard pozvolna přidal proud, a stále cvakal tlačítky tak, že Lenka se kroutila prudčeji než břišní tanečnice a divoce házela prsama. Úpěla přes roubík, ale nebylo jí to nic platné.

 

„Sedni si a roztáhni nohy,“ poručil Richard. Lenka neposlechla, tak jí Richard pustil proud do vnějších svalů na stehnech. Roztáhla nohy tak prudce, až upadla na zadek. Richard si ještě chvilku hrál s přístrojem až před radiátorem seděla Lenka s široce roztaženýma nohama a rozpaženýma rukama. Vystrkovala prsa a houpala jima. „Tak teď už víš, jak se má chovat správná kurrva a věřím, že to už budeš umět i bez eletriky,“ řekl Richard a odpojil jí elektrody. „Ano, už vím, jak se mám správně kurvit a udělám vše, co poručíš, Rišánku. Od teďka jsem Tvoje kruvička zkurvená a budu mrrdat s každým, na koho ukážeš.“ „Tak, a teď se úplně svlíkni a všechny tři nás teď svedeš necudným tancem a postupně ošukáš,“ přikázal Richard. Lenka shodila šaty, měla na sobě už jen kalhotky, podvazkový pás, síťované punčochy a boty na podpatcích. „Já myslím, že podvazkovej pás, punčochy a boty by si měla nechat, opravdová kurrva se při sexu nikdy nezouvá z podpatkovejch střevíčků, ale nosí je i do postele.“ „A jen ať se svlíkne, já ji chci líbat na holých lýtkách a šimrat na bosých chodidlech. Chci jen kus čistě bílýho masa bez nějakejch ozdůbek.“ řekl druhý z kumpánů. Richard rozhodl: „Tak se svůdně svlíkneš, vošukáš Bena, pak se umělecky oblíkneš do punčoch, pásku a střevíců, a ojedeš Hermana. Nakonec si vezmeš i podprsenku, ale kozy z ní trochu povystrčíš, aby ti koukaly bradavky. Dám Ti novou, erotickou. A budeš tancovat se mnou a bradavkama mě šimrat na prsou. Nakonec tě vojedu já. Benovi i Hermanovi nandáš kondom, ale se mnou pojedeš bez ochrany, jasný!“ Jak Richard poručil, tak Lenka udělala.

 

Druhý den Lojza zanesl nahrávku na policii. Policajti sice řekli, že to není žádný důkaz, a že to také nemuselo být násilí, ale jen předem domluvená drsná erotická hra, a snažili se Lojzu odbýt, do případu se jim nechtělo. Lojza řekl: „Já vím, že to sice není důkaz, ale když Richarda seberete a postrašíte ho, že na něj ledacos víte, třeba se ukecne sám. A když Lenka uvidí Richarda v poutech, přestane se bát a začne mluvit proti Richardovi.“ „Richard bude nejspíš dělat svatouška a zapírat až do konce, je to zkušenej lump. A Lenka se bude bát Richardových kumpánů, tak nebude chtít mluvit,“ odporoval policista. Policejní velitel nakonec řekl: „Budeme si na ně muset posvítit, a najít pořádný důkazy, abychom je mohli sebrat. Každopádně zahájíme vyšetřování trestného činu znásilnění a kuplířství.“

 

Pak se několik měsíců nic nedělo, Lojza často vídal Lenku, Margitu a ještě asi 5 dalších krásných holek natřásat se v krátkých svůdných šatečkách u silnice a Richard se tvářil jako král.

 

Až jednou spatřil Lojza ve večerních zprávách oznámení: „Policii se podařilo rozbít kuplířský gang, působící v okolí Snídňovic. Bylo zatčeno 12 osob.“ Lojza se zajímal, co se stalo s Margitou a Lenkou, ale po nich se slehla zem. Ani jejich rodiče nevěděli, kde holky jsou. Nakonec se Margitin táta v hospodě podřekl, že Margitu ukrývají policajti před Richardovými kumpány. Chtějí ji chránit, aby mohla svědčit u soudu. Vyšetřování a souzení se vleklo, postupně vycházelo najevo, že Richardova banda se dopustila i dalších zločinů, hlavně obchodu s drogami, krádeží a vydírání. Trvalo rok, než byl případ uzavřen a všech 12 grázlů dostalo nepodmíněné tresty od 2 do 8 let.

 

pokračování příště ...