Kancelář
Napsal Jani   
Wednesday, 01. February 2012
"Jsem rád,že jsi tady.Udělej si pohodlí a odlož kabát na věšák,je v rohu."
Jemným pohybem hlavy naznačí stranu a já se téměř strojově zbavím svršku.Zavěsím jej,kam mi bylo řečeno a lehce si upravím zevnějšek.
Jako vždy mi určil oblečení v kterém mě chtěl vidět.Tentokrát to jsou černé lodičky,černá úzká sukně nad kolena s vysokým pasem.Do ní zakasaná bílá halenka velmi těsně obepínající mé tělo.Žádné spodní prádlo.Vlasy jsem si,na jeho rozkaz,sepla do drdolu,takže svým způsobem vypadám,jako sekretářka. Ten neřád mi rád kupuje oblečení o číslo/dvě menší a pak si vyloženě užívá mých rozpaků nad udivenými pohledy ostatních.
Pas mám relativně štíhlý,ale těsnější sukně mi nedává možnost většího pohodlí,než se snažit mít neustále trochu zatažené bříško.Tudíž se mi hrudník nadouvá více,než obvykle a v kombinaci s nemožností dopnout knoflíky..ano i hořejšek je jen tak-tak..se mi má plná prsa derou ven.
Na nějaké vyskakování to vůbec není.Velmi si přeji,aby mne zde nikdo takhle neviděl.Mužské pohledy jsou obvykle všeříkající a ženské tím spíše..
"Přistup přede mne.Je ti jasné,že jsem tě nepovolal jen tak!"
Jeho hlas je silný,za všech okolností rozvážný a nelze ho neuposlechnout.Pouze ve chvílích vybičované vášně se přestane hlídat a mírně mu přeskočí.
"Ty jsi moje děvka,která přiběhne na zavolání.Mám před sebou ještě pár hodin práce a ty mi je zpříjemníš.Vím,že momentálně barvíš.Na tvojí prdel chuť nemám,ale ty na mýho ptáka jo."
"Všichni tě viděli přijít do mé kanceláře.A všichni budou vědět,kde se nacházíš."
"Budeš klečet na kolenou pod mým pracocním stolem a uspokojovat mne tou svojí nevymáchanou pusou."
"A nemysli si,vše jsem si připravil tak,že se od stolu nemusím zvednout příštích pět hodin.Naopak,budou sem přicházet mý kolegové a jak sama vidíš,výhled pod stůl budou mít perfektní."
"Teď se jim ještě pěkně projdi po chodbě,ať všichni vidí jaká jsi kurvička.A pěkně pomalu,ať si tě můžou vychutnat!"
"Pak se beze slov vrať a zaujmi svoje místo..."
Moje procházka ostatními prostory patra vyvolala u všech přítomných bouřlivé reakce.V očích mužů se zračil chtíč a u žen nenávist.
Proskleněné stěny ostatních kójí dopomohly k tomu,abych opravdu nikomu neušla.Veškerá pozornost ostatních zaměstnanců byla soustředěna jen na mne.
Klopila jsem zrak,jak to jen šlo a snažila se překonat ten šílený stud,který se mi v podobě červeně vlil do obličeje.
Po nekonečně dlouhé době jsem se blížila zpátky k jeho dveřím.Malinké zrychlení...už abych byla pryč!Pryč z jejich snadného pobavení.
Dovnitř jsem vpadla příliž rychle.Zachmuřený pohled a nesouhlas v jeho očích mi to potvrdily.
Takhle si to pokazit!
Nemá cenu se tím teď zabývat,Vím,že je mi to již teď spočítáno.
"Dveře nezavírej,nech je dokořán!"
Na okamžik se zadrhnu a snažím se přesvědčit samu sebe,že pod tím stolem budu neviditelná.
Ne,nebudu.
Není čas dál přemýšlet a sunouc se pod stůl si vykasávám sukni,až nad kyčle.
Koleny drhnu o koberec,který mi bude svým vlasem zpříjemňovat nadcházející chvíle.Shledávám ho celkem měkkým,ale po době,která mi byla slíbena ho budu nejspíše nenávidět.
Do této doby mi absence kalhotek nevadila.Teď si uvědomuji,jak velice pikantní pohled na mne všichni přicházející a okolo jdoucí budou mít.
Jako na talíři,s vyčuhujícím provázkem od tampónu...
Zvednu hlavu a zjišťuji,že má kalhoty.Pouze si rozepl pásek a poklopec.U většiny obleků ho má,pro tyto případy,speciálně upraven.Takže mě vítá jeho mužská chlouba až po konečník.
Pták mu líně leží na koulích a nevypadá vzrušen.
Nasávám ten důvěrně známý pach jeho těla a shledávám,že je čistý a voňavý.
"Teď pořádně roztáhni nohy,ty čubko a neopovažuj se je vrátit zpátky k sobě.Ať každý vidí tu tvou nadrženou a chtivou díru."
"Dbej taky na to,ať se ti prdel trochu pohybuje,jako by jsi s ní chtěla zamávat."
Když potupa,tak se vším všudy.
"Teď už přestaň blbě čumět a začni mě osvěžovat svým jazykem.Olízej každý záhyb,kam se lze dostat.Můj zadek nevyjímaje."
"Po celou dobu musíš být na všech čtyřech,takže máš zakázanou výpomoc rukou.Sama vidíš,že tvoje přítomnost pro mě není žádným zázrakem.Tak se snaž,ať se mi to líbí."
"Jo a odcházet nehodlám ani kvůli chcaní,jistě víš,co to pro tebe znamená..."