Oddaná
Napsal Neobyčejná   
Thursday, 15. September 2011
Sedím a myslím na Vás, můj Pane. Kolikrát jste mě již potrápil na samou hranici únosnosti. Kolikrát jsem si říkala, že po tomhle Vás můžu jedině nenávidět. Jenže žádné pokoření není věčné a na dně každé bolesti čeká o to větší slast . . . Nakonec vždycky cítím vděčnost za každou ránu i pohlazení, za Vaše vedení. Sama jsem silná, ale část mé duše ví, že mi něco schází. To co k Vám cítím nemůžu vysvětlit nikomu, kdo na vztahy nepohlíží stejnou optikou, dost možná nikomu dalšímu. Znáte mě jako nikdo jiný, tu mojí stránku, kterou téměř před všemi schovávám, přestože je mojí velkou a podstatnou součástí. Tu část mého já, která dlouho čekala za dveřmi třinácté komnaty, něž ji pustím ven. Od té doby jsem ty dveře chtěla parkrát přibouchnout, ale přestože cesta je někdy těžká, mě stojí za ten cíl. Nedokážu se vrátit k tomu, co se nazývá normálním, přece nemůžu pohřbít tu radost i prokletí. To co mi umožňuje prožít všechny pocity, které někteří nikdy nepochopí . . . chvíle pokoření i strachu, ponížení a spolknutí mojí hrdosti, bolest, která se pozvolna mění ve vzrušení, jež udeří nečekanou silou. Když člověk překročí vlastní stín, to ostatní jde rychle.

Už od první lekce mi bylo jasné, že to co mělo být na zkoušku, můj život hodně změní. Vím, že slzící, dusící se, žebrající o milost, s rozmazanýma očima, s pláčem na krajíčku, vystrašená, překonávající vlastní stud . . . mokrá a poslušná - tehdy jsem pro Vás nejkrásnější. Jste na mne tehdy hrdý? Doufám a věřím, že ano. Ráda plním Vaše přání. Nechávám se trápit pro své i vaše potěšení. Někdy cítím své hranice takřka na dosah, jindy vím, že můžu o hodně dál.

Ten svět je pro mě stále nový, je velký barevný a je v něm stále co objevovat . . . Věřím, že se v něm s Vámi neztratím. Dokážu si vychutnat to, čeho se jiní bojí nebo si odmítají přiznat, že by vlastně rádi zkusili. Není to hrdinství, prostě jsem taková, přijímám své „nastavení“ se všemi jeho klady i zápory. Ať si o mě kdo chce myslí, že jsem blázen nebo úchyl. Pokud jste nebyli ochotní zkusit, to co vás láká, vlezte mi na hrb! Vaše ztráta.
Díky, že mi pomáháte objevovat to temné a krásné ve mně . . .