Výchovný výprask
Napsal admin   
Thursday, 03. March 2011
Tomoj blikla na mobilu textovka: Dostavíš se k exekuci dnes v 18.00. Přesně !
Tomášoj se ihned rozbušilo srdce a nedokázal už myslet na nic jiného. Šel hned domů, osprchoval se a oblékl si předepsané ústavní oblečení: bílé trenýrky, bílé tričko a bílé ponožky. Trenýrky byly poněkud těsné a zařezávaly se mu do zadku, ale věděl, že se nedá nic dělat. Jiné v bílé barvě neměl a kdyby přišel oblečen jinak než jak bylo předepsáno, dostal by nařezáno, že by se 14 dní neposadil. Při představě co ho dnes čeká se celý rozklepal, trochu strachem a trochu také vzrušením. Vždycky ho nesmírně přitahovala představa, že by měl svoji vychovatelku, která by na něj dohlížela a vedla ho.

Přesně v 18.00 hodin pak na určeném místě, před polepšovnou zavolal známé číslo. Věděl že musí být přesný, neboť madam nesnášela nedochvilnost a za každou minutu o kterou by přišel dřív nebo později by byla podle řádů oprávněna vysázet mu 5 ran rákoskou. Tomáš se obával, že madam by svého oprávnění ráda využila.

"Prosím", ozval se ze sluchátka příjemný hlas.
"Dobrý den, já jsem se měl dneska dostavit na exekuci", vykoktal Tom třesoucím se hlasem.
"Počkej chvíli dole, hned si pro tebe přijdu."

Několik minut, kdy musel Tomáš čekat přede dveřmi se mu zdálo jako hotová věčnost. Konečně viděl jak někdo jde po schodech dolů a v zámku zarachotil klíč a dveře se otevřeli.
"Dobrý den, já sem Tomáš a měl jsem se dneska dostavit."
"Pojď dál. Zuj se, bundu na věšák. A běž nahoru."

Tomáš vyjde nahoru do útulného pokoje a předá madam výchovný příspěvek. Madam ho přelétne pohledem. "Jak jistě víš, byla jsem ti přidělena jako tvoje osobní vychovatelka, neboť jsi o to sám náš ústav požádal. Mým úkolem bude zvednou ti disciplínu..., prostě trochu tě srovnat" :-)
"Ano madam, předem vám za to děkuji."

"Dobře, nebudeme to tedy zbytečně prodlužovat...Svleč se do předepsaného úboru a postav se do pozoru !"..."Rychle !..rychleji ! rychle !! pobízí smějící se madam svlékajícího se Tomáše. Ten rozkaz rychle splní.

"Tak. Dneska dostaneš svoji první lekci. Neboj se, vezmu tě pořádně do ruky. Budeš mít vojnu jako řemen a naučíš se poslouchat jako hodinky. To bude to první co pro tvoji disciplínu uděláme.... Já tě naučím poslouchat, na tohle jen tak nezapomeneš" říká mada příjemným a docela klidným hlasem.

"Dobře. Teď se svleč do naha a klekni si do kouta." Zatímco se Tomáš svléká, hraje si madam s rákouskou a několikrát s ní zálibně prošvihne vzduch. S potěšením se dívá na nahého chlapce klepajícího se strachy v koutě. Však ono mu to neuškodí, pomyslí si. Disciplínu potřebuje jako sůl. Několikrát ho zálibně pohladí koncem rákosky po zádech a holé zadnici a užívá si svojí autoritu. Pak se pohodlně posadí ve svém křesla a po chvíli Tomáše zavolá.

Dobře ví, co nyní bude následovat. Procedura je přesně popsána v pravidlech a každý student se ke své madam musí chovat s maximálné úctou. Tomáš tedy musí vstát, přejít k madam, pokleknout před ní a roztřeseným hlasem spustit: "Vážená madam, prosím o spravedlivé potrestání za moji nevychovanost a lajdáctví. Uvědomuji si, že to je pro moje dobro, nic jiného na mne neplatí, proto prosím o přísný a spravedlivý trest." Tomáš ví, že musí mluvit nahlas a zřetelně, aby to nemusel opakovat.

"Dostaneš 25 rákoskou na holý zadek a stehna.... Mám tě tedy trestat bez ohledu na tvůj pláč a prosby ?" ptá se madam s ironií v hlase.
"Ano madam, prosím Vás o to." Tomáš je při těch slovech už úplně rudý hambou.

"Dobře tedy, jak chceš chceš. Seřežu tě, že se týden neposadíš, ostně nic jiného než pořádný výprask na takové zlobivé kluky ani neplatí....Ohnout přes židli, rukama se chyť v předu, nohy opři o vnější stranu noh židle a pořádně vystrč zadek !"

Poté má rákoska posvícení. Tomáš musí nahlas počítat a děkovat. První rána dopadne na vrchol vyšpulené zadnice.
Auu jedna, děkuju. Druhá na stehna.
Auuuuuuu !! dvaáá děkujůů.

Madam pomalu s rozmyslem mrská nastavené bílé hýždě, které se počínají plnit zduřelými rudými pruhy na které bude jistě velmi bolestivé se několik dní posadit.
Auuuúúúúúúúúúú. Desééééééttt. Děkujůůůůůůů.

Ozve se zaklepání na dveře. Asi jiná vychovatelka pomyslí si madam: "Dále."
"Ahoj, já jen že  dole máš kafe..Aha ty má práci...Á to je náš nový student ?
"Ano, právě dostává svoji první lekci."
"Tak. Tak to je správné..." prohlíží si druhá madam sešvihaný zadek "A můžu se chvíli dívat ? Myslím že to na něj bude mít výchovný vliv."
"Jistě. Dívej se, jen ať má větší ostudu, alespoň si to lépe zapamatuje."

Madam uštědří Tomoj ještě tři řádné rány rákoskou, pozdvihne mu hlavu řka: "Tak, polovinu, už máš za sebou, teď hybaj do kouta a přemýšlej o tom co tě čeká." Tomáš zapadne do kouta, obličejem ke zdi. Madam se uvelebí v křesle a zálibně se prohlíží seřezaný zadek řvoucího studenta. Druhá madam se rozloučí. "A nezapomeň na to kafe."
 
Po chvilce madam uchopí Toma za ucho, "tak poď, ještě to spolu dokončíme.".....
Po skončení výprasku musí Tomáš na kolenou poděkovat, políbit ruku kterou byl trestán a  madam mu ještě dá kázání, jak se má chovat. Poté mu dovolí se obléknout a odejít....

Napsal "Tomáš"