Možná pravdivé příběhy - příběh 1 : Talíř
Napsal admin   
Tuesday, 28. September 2010
Upustila taliř na zem a ten se rozbil. Takové věci se obĊas při umývání nádobí
stávají.
„Cos to udělala!” Vykřiknu. „Takový krásný starožitný talíř. Po babiĊce.
Víš jakou měl cenu?”
(Jen pár šupů. Normální sériová produkce z porcelánky ale o to teď nejde.)
Udiveně se na mě podívá ale hned nato se ji rozsvítí oĊi pochopením.
„Omlouvám se pane.” Svěsí provinile hlavu a padne na kolena. „Je to moje vina.
Budu potrestána?”

„Omluva se přijímá.” Prohlásím milostivě. „A potrestána budeš. Dostaneš...”
„Pětadvacet...” Rychle naznaĊí.
„Na holou..” Dodám. „V pokoji. A na místo trestu mě odvezeš na svém hřbetě.”
Posadím se obkroĊmo na její bájeĊně pružná záda a chytnu ji za její dlouhé Ċerné
vlasy a zatahám za ně. „Tak hyjé! Klisno.” Zavelím.
Pěkně po Ċtyřech mě dopraví na místo urĊení. Rychle dýchá. Vím že to není
námahou ale přicházejícím vzrušením protože do pokoje to je jen ob jednu
místnost.
Beru provaz co se vždy povaluje na noĊním stolku připraven právě pro podobné
úĊely a svážu ji vpředu ruce. Ne moc silně. Rozhodně nemusí mít odřenou kůži na
zápěstích. Pak ji přehnu přes kolena. Nepatrně se vzpírá, opravdu jen
symbolicky. Odpor vždy zahušťuje atmosféru.
Pomalu ji vyhrnu sukýnku a stáhnu kalhotky ke kolenům. Pak ji rukou zvolna
zajedu mezi stehna a prostředníkem dráždím její poštěváĊek.
„Ah, prosím ne. Pane. Ušetřete mě ponížení.” Zasténá vzrušeně s divadelní
intonací.
To co mám v kalhotách zaĊíná tvrdnout a tlaĊit ji z boku do břicha.
„Ticho otrokyně!” Přikazuji. „Pravidla znáš. Poprosit, odpoĊítat...”
„...Poděkovat.” Hekne nadrženě.
„No?” Pobídnu ji a přidržím si ji za vlasy.
„Prosím o první ránu pane.” Zaškemrá.
Chvilku Ċekám, pak rukou opustím její klín a plácnu ji.
„Ahh..., jedna, děkuji pane.” Zasténá a prohne se v zádech.
Moje ruka zajede zpět k její kundiĊce.
„Uh.., prosím o další.” Ozve se po chvíli.
Vyhovím ji, výprask pokraĊuje a přejde v příjemné milování.
Je po všem. „Miluji tě.” Zamumlá a spokojeně se ke mě přitulí.
„Měl bys se oholit. Škrabeš.” Dodá ještě pragmaticky.
„Miluješ mě asi tolik co robertka když ho máš v sobě.” Vyjádřím se pro změnu
pragmaticky já. „A mimochodem, od kdy otrokyně svému pánovi důvěrně tyká?”
„Omlouvám se pane.” Vklouzne bleskově do své role. „Budu potrestána?”
A nadšeně na mě vyšpulí zadeĊek.
Se smíchem ji přes něj zlehka plácnu. „Tak to ne subinko.”
Předstírám pohoršení. „Trest urĊuje pán a ne otrokyně. Koukej se natáhnout na
postel, na záda. Budeš pěkně uvázána.”
Lehne si a já se dám do práce. Napřed ji upoutám ruce k Ċelu postele. Pak jsou
na řadě nohy, opět se trochu vzpírá, předstírá že je nedá od sebe a prosí abych
ji ušetřil zahanbení. Nakonec je ovšem přemožena a uvázána do X. Zadýchaně se
posadím na kraj postele a vyměňujeme si vzrušené pohledy. Vypadá nádherně.
Je Ċas abych ukázal kdo je tu pánem. „Jdu se oholit.” Oznámím ji škodolibě.
ObliĊejem ji proběhne jasně viditelné zklamání. „Teď?” Vyhrkne nevěřícně.
„Ano teď.” Usměji se a nakloním se k jejímu uchu. „A pak vyholím tebe.
I ty zaĊínáš škrabat.” Šeptám. „A pak...” Významně se odmlĊím.
„A pak?” Polkne vzrušeně.
„Lžíce medu do tvé jeskyňky na vylízání.” PokraĊuji v šeptání.
„Jdu a ty si zatím zkus představit co bude dál následovat.”
Odcházím do koupelny a cestou mě doprovází její vzrušené vzdychání.

napsal :  Dawnlord  Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny