„A teď padej udělat tu snídaní. Sobě můžeš nalít do misky mléko a do něj si dát pár piškotů, čubo. A mně udělej něco pořádného a teplého, vytrávilo mi s Tebou.“ Na to Pán odešel nahoru. Já posbírala zbytek svých sil a vybelhala se po schodech nahoru a hned do kuchyně. Připravila jsem Pánovi snídani (míchaná vejce, toasty, opečenou slaninu, máslo, marmeládu, med, kávu a čaj), všechno naskládala na tác a donesla Pánovi. Tady jsem vše prostřela na stůl: „Vaše otrokyně Faarah Vám připravila snídani, Pane, a žádá Vás o povolení jít nachystat své jídlo…“ „Jídlo, čubko? Myslíš to žrádlo, co jsem Ti milostivě dovolil? Jo tak to si můžeš jít udělat, ale máš na to jen minutu. Za tu ať si tu zpátky a na svém místě!

Včera, když přijel Pán, jsem se sice tvářila jako že je mě vše jedno, ale moje tělo bylo napnuté touhou k prasknutí.Pán to moc dobře věděl a byl velice přívětivý, pořád mě zaháněl do kouta, aby si vytvořil možnost nenápadně mě pomuchlovat. Když jsme uložili mojí malou princeznu, hned jsem spěchala do vany pořadně se vydrbat. Nicméně mám ještě jahody a holení jsme proto odložila na dobu,kdy budu opravdu čistá. Zašpuntovala jsem se tamponem a v krátké, černé krajkové košilce jsem se doslova vřítila do ložnice.

Soutěže zde již probíhaly a nastal čas vyhlásit další .... vymýšlejte ...navrhujte ... svetbdsm.cz je přeci Váš svět ....

„Sluší Ti to, čubičko… Ale ještě to není dokonalé…“ Pán se znovu vydal na průzkum obsahu všech skříní. A nejspíš brzy našel, co hledal. „Tak teď si můžeš sednout na postel, čubičko…“ To se mi sice vůbec nechtělo… Už jen představa, že se posadím na ty dvě obří věci v mých útrobách, mne děsila. Ale co zbývalo. Pán by určitě nebyl ochoten snášet nějaké mé další zlobení a dole na rohoži jsem opravdu spát nechtěla. Sedla jsem si na postel. Bylo to opravdu hrozné… Jako by mne něco vevnitř trhalo na kusy. „Nohy k sobě!“ dál velel můj Pán.